Rozvoj letectví za první světové války se dostal i na moře. Díky tomu začaly vznikat první nosiče letadel i na moři. Za první světové války (1918) došlo dokonce k náletu britských letadel z lodního nosiče na základnu německých Zeppelinů. Po válce si tohoto všimly i italské ozbrojené síly a začaly uvažovat o vlastním nosiči letadel.
Pro tento úkol si Regia Marina vybrala železniční trajekt Citta de Messina, jehož stavba začala 5. března 1921. Ale již roku 1923 byla získána zmíněnou Regia Marina. Konverze na letadlovou loď začala 24.ledna 1925, kdy byl trup ,,vydlabán" pro získání úložných hangárů. Celkově se do hangáru v zádi vešlo 6 hydroplánů se sklopnými křídly. Přímo na palubu se vešlo dalších pět letadel. Díky dvěma katapultům se konečný počet došplhal na rovných 20 letadel typu Macchi M.18. Ovšem v závislosti na model letadla.
Pro vyzdvižení letadla z trupu na moře byly nainstalovány dva ramenní železniční jeřáby. Tyto jeřáby byly odstraněny roku 1937 zavedením letadel Ro.43. Loď byla schopna i přepravy materiálu v podobě beden s municí, tanků a mužstva.
V letech 1935-36 během války v Etiopii dopravila tato letadlová loď neurčitý počet letadel italským jednotkám. Poté se účastnila během let 1936-39 i občanské války ve Španělsku, ovšem bližší informace nejsou známy. Po skončení války ve Španělsku byla loď ukotvena v přístavu Taranto a to až do vstupu Itálie do evropské války v červnu 1940 na straně Německa.
Letadlová loď se v průběhu války zřejmě účastnila eskortace konvojů německých jednotek do Afriky. V létě roku 1943, jako jedna z podmínek příměří mezi Spojenci a Itálií, odplula společně s bitevní lodí Giulio Cesare na Maltu, kde byla internována se zbytkem italské flotily, jež nepadla Němcům do rukou.
Roku 1942 byla na ní testována nová verze stíhacího letadla Reggiane Re.2000 se zvýšeným doletem, kterých nakonec bylo vyrobeno 350 kusů.
Po válce se loď jako transportní účastnila dopravení italských válečných zajatců zpět do Itálie a později zakotvila v přístavu Taranto. Zde byla chvíli využívána jako kasárenská pro osádka torpédových člunů, později byla odzbrojena a využívána v tovární činnosti jako zásobovací a 15.července 1950 došlo k jejímu oficiálnímu vyřazení. Její osud byl stejný jako u ostatních plavidel účastnících se války a na podzim roku 1950 byla sešrotována.
Takticko-technická data:
Výtlak: 4 507 t (standardní)
5 400 t (plný)*
Délka: 121. 22 m
Šířka: 14.99 m
Ponor: 5.82 m
Pohon: 8 kotlů typu Yarrow, turbíny Parsons (2 šrouby)
Výkon: 12 000 hp
Rychlost: 21 uzlů
Výzbroj:
4 děla ráže 10.2cm
12 kulometů ráže 13.2mm
17 letadel IMAM Ro.43 (původně 17 kusů Macchi M.18)
poznámky:
*jiný zdroj uvádí 4880 tun
Žádné komentáře:
Okomentovat