Poněkud autonomní postavení v Bartošově organizaci měla skupina CLAY ,,J" (jih), v které měly být soustředěny oddíly zformované na území politických okresů
-Uherský Brod
-Uherské Hradiště
-Kyjov
-Hodonín
Postavení bylo způsobeno spornou účastí skupin v tomto území. Tento prostor byl označen na začátku operace do působení skupiny CARBON. Tím muselo řešit Hlavní velitelství čs.branné moci v Londýně řešit neustávající problémy a spory mezi Bartošem a Bogatajem. Nejdále organizačně postoupil velitel skupiny CLAY čet. asp. A. Bartoš, když postoupil zpravodajsky až na politický okres Hodonín a do samotného Hodonína.
František Straka měl podle rozkazů od Bartoše získat další spolupracovníky pro budoucí oddíly, jež měly později podle pokynů z britského BBC přijmout shozy zbraní. Straka pro tyto účely získal několik spolupracovníků:
-Ludvíka Salajku z Týnce
-Jana Beneše z Hrušek
-Ladislava Sečkáře z Moravské Nové Vsi
-Matěje Popoviče z Moravské Nové vsi
-Františka Ilšíka z Rohatce
-Josefa Kovaříka z Čejče
Podle údajů, jež byly nahlášeny stanicí EVA do Londýna 29.října 1944, počítali plánovači Hlavního velitelství čs. branné moci v Londýně, že na okrese Hodonín (soudní okresy Hodonín, Břeclav a Strážnice), který označovali krycím jménem FERDA, bude velitelem okresu a současně zpravodajským důstojníkem škpt. Jan Bilík, jež se svým pomocníkem četníkem Arnoštem Sládkem, bude schopen nasadit 415 bojovníků, které mělo doplnit, ajk sám zmiňuje v hlášení ,,...80 žijících ilegálně povětšině důstojníků. Zásobuje učitelka Čápová..."
Přímo pro Hodonín vykorespondoval Bartoš jednu plochu, jež měla krycí jméno VÍNO ŠPANĚLSKÉ (případně podle potřeby měla být použita i přímo pro Hlavní velitelství v Londýně i varianta VÍNO FRANCOUZSKÉ či PORTUGALSKÉ). Plocha se nalézala jihozápadně od Hodonína mezi Mikulčicemi a Josefovem.
Přílet spojeneckého letounu měl být oznámen v českém BBC hesly:
Víno španělské (opět varianta i francouzské či portugalské) se pije, se po jazyku válí, se vychutnává.
Další plocha se nalézala v prostoru Tvrdonic asi 3km východně od louky v lese u Moravy. Ta měla krycí název: MNICHOVSKÉ (ovšem mohlo být použito i bavorské či saské) bývalo dobré (je břečka, má trpkou chuť).
Další plocha na Hodonínsku pro příjem zbraní se nalézala opět nedaleko Hodonína, na kótě 215, asi 2km jižně od Starého Podvorova a pro Londýn byla označována jako: TOKAJ, MODRÁ či LIPKA. Spojenecký letoun měl být opět hlášen českým vysíláním BBC, jež mělo ohlásit heslo: Peněžitá pokuta, dámské šaty, krásná vázanka, naše domácnost.
Na plochy skupiny CLAY u Hodonína a u Starého Podvorova byl plánován shoz v noci z 8. na 9.dubna 1945, jež se měl uskutečnit v rámci hromadného shozu z 20 amerických B-24 od 885. a 859. bombardovací perutě USSAF.
Ty měly shodit svůj drahocenný náklad na výše zmíněné plochy.
Shozy pro jednotlivé skupiny:
-dvě pro CARBON
-jeden pro SPELTER
-jeden pro Rada Tří (skupina gen. Svatoně)
Celá akce ovšem skončila fiaskem, když pouze čtyři letadla shodila náklad na plochu CARBONU, jeden skupiny SPELTER. Na plochy skupiny CLAY nebyl proveden žádný výsadek zbraní (plochy u Hodonína a Starého Podvorova) a tím se uzavřela pro hodonínskou skupinu CLAY možnost posledního získání zbraní ze zahraničí.
středa 2. června 2010
Spojenecká letadla zvláštního určení nad Hodonínskem, 7.část
Za pomoci bývalých důstojníků československé armády a zapojením četníků a za významné pomoci místních učitelů, kterých se do odboje zapojilo 18, se podařilo do konce roku 1944 vytvořit rozsáhlou odbojovou organizaci. Díky tomu mohla Bogatajova rádiostanice hlásit do Londýna:
,,...Mám zorganizováno Uh. Hradiště, Uh. Brod, Kyjov, Hodonín...
Jednou z příčin mezi oběma veliteli skupin CARBON a CLAY byl operační prostor obou skupin. To bylo zapříčiněno, že skupina CLAY i přes pokyny Londýna, které jim určovaly jako operační území severní a střední Moravy, tak začala skupina CLAY vedená Bartošem pronikat i na politické území jižní Moravy, především jižně od Brna a Hodonínsko s Břeclavskem. Ovšem tato oblast měla podle instrukcí z Londýna patřit do sféry vlivu Bogatajovy skupiny.
Bartoš měl oproti Bogatajovi výhodu přímého spojení s Londýnem. První navázání kontaktu s Londýnem proběhlo 30.dubna, ovšem Londýn první vysílání zachytil již 18.dubna. Vedle sestavování skupin a sféry vlivu začal Bartoš i vyhledávat i možné prostory pro shozy zbraní a sestavovat odbojové skupiny pro převzetí zbraní.
Jednotlivé plochy stejně jako jména velitelů skupin pro převzetí skupin pak přes stanici EVA hlásil Bartoš přímo do Londýna. Když Bartoš viděl, jak se daří jeho skupině s vytvářením odbojových skupin na jeho území, vzal iniciativu do vlastních rukou. Již 10.září 1944 mohl hlásit do Londýna vytvoření dalších odbojových skupin na území:
(politické okresy)
-Vsetín
-Valašské Meziříčí
-Zlín
-Holešov
-Přerov
-Kroměříž
Při tomto hladkém vytváření organizace pronikal Bartoš i na jih Moravy, kde se opět pokoušel vytvořit podle stejného scénáře jako na severu Moravy další zpravodajské a přijímací skupiny pro shozy zbraní. Do Londýna 1.září 1944 čet. asp. A.Bartoš oznámil:
,,...Máme zpravodajské důvěrníky na Hodonínsku, Kyjovsku, Uherskobrodsku. Teprve od počátku srpna. Mají navázat s vojenskými veliteli a hlásit místa pro přijetí zbraní, neb jak nařízeno..."
Hlavní vůdčí osobností organizace na Hodonínsku byl zpravodajský důvěrník okresu Hodonín František Straka z Tvrdonic, jemuž se podařilo zapojit do organizace především zaměstnance Protektorátní pošty.
Se Strakou přímo v Tvrdonicích spolupracovali učitelé:
-František Seremek
-Vojtěch Poláček
-Josef Poláček
-Antonín Špacír
Přímo v Hodoníně pro bartošovu zpravodajskou organizaci pracovali zaměstnanci místní pošty Josef Šurek a František Cigánek.
Františku Strakovi se podařilo zapojit do organizace i nedalekou Břeclav.
,,...Mám zorganizováno Uh. Hradiště, Uh. Brod, Kyjov, Hodonín...
Jednou z příčin mezi oběma veliteli skupin CARBON a CLAY byl operační prostor obou skupin. To bylo zapříčiněno, že skupina CLAY i přes pokyny Londýna, které jim určovaly jako operační území severní a střední Moravy, tak začala skupina CLAY vedená Bartošem pronikat i na politické území jižní Moravy, především jižně od Brna a Hodonínsko s Břeclavskem. Ovšem tato oblast měla podle instrukcí z Londýna patřit do sféry vlivu Bogatajovy skupiny.
Bartoš měl oproti Bogatajovi výhodu přímého spojení s Londýnem. První navázání kontaktu s Londýnem proběhlo 30.dubna, ovšem Londýn první vysílání zachytil již 18.dubna. Vedle sestavování skupin a sféry vlivu začal Bartoš i vyhledávat i možné prostory pro shozy zbraní a sestavovat odbojové skupiny pro převzetí zbraní.
Jednotlivé plochy stejně jako jména velitelů skupin pro převzetí skupin pak přes stanici EVA hlásil Bartoš přímo do Londýna. Když Bartoš viděl, jak se daří jeho skupině s vytvářením odbojových skupin na jeho území, vzal iniciativu do vlastních rukou. Již 10.září 1944 mohl hlásit do Londýna vytvoření dalších odbojových skupin na území:
(politické okresy)
-Vsetín
-Valašské Meziříčí
-Zlín
-Holešov
-Přerov
-Kroměříž
Při tomto hladkém vytváření organizace pronikal Bartoš i na jih Moravy, kde se opět pokoušel vytvořit podle stejného scénáře jako na severu Moravy další zpravodajské a přijímací skupiny pro shozy zbraní. Do Londýna 1.září 1944 čet. asp. A.Bartoš oznámil:
,,...Máme zpravodajské důvěrníky na Hodonínsku, Kyjovsku, Uherskobrodsku. Teprve od počátku srpna. Mají navázat s vojenskými veliteli a hlásit místa pro přijetí zbraní, neb jak nařízeno..."
Hlavní vůdčí osobností organizace na Hodonínsku byl zpravodajský důvěrník okresu Hodonín František Straka z Tvrdonic, jemuž se podařilo zapojit do organizace především zaměstnance Protektorátní pošty.
Se Strakou přímo v Tvrdonicích spolupracovali učitelé:
-František Seremek
-Vojtěch Poláček
-Josef Poláček
-Antonín Špacír
Přímo v Hodoníně pro bartošovu zpravodajskou organizaci pracovali zaměstnanci místní pošty Josef Šurek a František Cigánek.
Františku Strakovi se podařilo zapojit do organizace i nedalekou Břeclav.
Spojenecká letadla zvláštního určení nad Hodonínskem, 8.část
Pro Bartošovu skupinu nezávislou zcela na Strakově organizaci pracovala i skupina vedená učitelkou Ljuby Novotné z Mikulčic (a jejího spolupracovníka učitele Stanislava Rylka z Mikulčic-Těšic), která byly nakonec na příkaz samotného Bartoše sloučena s organizací Františka Straky. Ovšem pro rozšiřující činnost na Hodonínsku potřeboval Straka ještě další členy a kontakty. Ke zpravodajské spolupráci se mu podařilo získat přednostu železniční stanice v Lužicích Jakuba Samsona, v obci Lanžhot Jakuba Bartoše a v Hodoníně poštovního zřízence Heinricha a Viktora.
Důležitou roli v napojení Hodonínska na paraskupinu CLAY sehrál velitel odbojové organizace Rada Tří-Alfa kpt. gšt. R. Matoušek, který byl zároveň hlavní spojkou čet. asp. A. Bartoše s kpt. pěch. F. Bogatajem. ,,...Důvěrník zná organizaci v prostoru Hodonínsko, zprostředkuje spojení s námi..." ,jak později stanice EVa v depeši z 29.září 1944 nahlásila do Londýna.
Na podzim 1944 na Hlavním velitelství čs.branné moci* tak mohli pomalu na základě hlášení o jednotlivých skupinách ,sestavených velitelem skupiny CLAY ,vytvářet poměrně rozsáhlou organizaci, jež mohla ve vhodnou dobu přijmouti zbraně ze zahraničí a po rozkazu či pokud to situace dovolí, zahájit povstání a otevřít cestu postupující Rudé armádě.
*vzniklo 19.září 1944
Podle údajů postoupených velitelem skupiny CLAY do Londýna Hlavní velitelství čs. branné moci vytvořilo pak následující odbojové skupiny:
CLAY ,,S" (sever)-pol. okresy Fryšták, Č. Těšín, Frýdek, Místek, Moravská Ostrava
CLAY ,,RAK"-pol. okresy Valašské Meziříčí, Vsetín, Hranice, Holešov, Přerov, Kroměříž, Zlín
CLAY ,,Z 2"-pol. okresy Olomouc, Brno-město, Brno-venkov, Tišnov, Boskovice, Litovel, Prostějov, Vyškov, Hustopeče
CLAY ,,Z 1"-pol. okresy Nové Město, Jihlava, Třebíč, Valašské Meziříčí, Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, Dačice
CLAY ,,J" (jih)-pol. okresy Uherský Brod, Uherské Hradiště, Kyjov, Hodonín
Všechny skupiny měly být vybaveny vlastní radiostanicí, s kterou měly být spojeny přímo s Hlavním velitelstvím v Londýně. Stanice EVA měla zůstat stanicí kontrolní a zpravodajskou pro celou Moravu.
Organizaci a její bojové nasazení ve vytčených směrech vytvářeli a plánovali důstojníci Hlavního velitelství čs. branné moci v Londýně, jež se vytvořilo z původního Štábu pro vybudování čs. branné moci 19.září 1944. Cílem Štábu, jež zanikl, bylo vypracování plánů na zahájení povstání v českých zemích a na Slovensku.
V souladu s předpokládaným postupem Rudé armády na naše území měly odbojové skupiny vytvořené kolem výsadku CLAY, po dodání zbraní z Británie, zahájit ozbrojený odpor vůči Němcům a otevřít cestu Rudé armádě a úzce s ní spolupracovat.
Podle radiogramu, jež zaslalo Hlavní velitelství Bartošovi přes stanici EVA 21.září 1944: ,,Sabotážní akce budou zahájeny ihned po dodání materiálu. Dojde-li k srážce při příjmu zbraní, odejde organizace do ilegality..."
Oddíly ze skupiny CLAY ,,S" měly po převzetí zbraní zahájit boje na operační směru Krakov-Přerov a bránit důležité přístupy k Ostravě. Oddíly vytvořené plk. Rakovčíkem a seskupené do svazku CLAY ,,RAK" měly zahájit ozbrojené operace na území Holešov, Hranice a Přerov. Rakovčík měl se svými 3960 bojovníky rozdělených do tří úderných pluků bránit dva operační směry: Krakov-Přerov a Bratislava-Brno.
O použití skupin CLAY Z1 a CLAY Z2 neměly na Hlavním velitelství v Londýně zcela přesné představy kvůli nedostatku informací o stavu a počtech jednotek. V případě organizací na Brněnsku, Olomoucku, Litovelsku a Prostějovsku chtěli počkat, jak se bude vyvíjet situace v Protektorátu a v tomto případě bylo vše odloženo s poznámkou:
,,...návrhy na bojové organizační uskupení není zatím předpokládáno ani pro prostor Z 1 ani pro prostor Z 2."
Důležitou roli v napojení Hodonínska na paraskupinu CLAY sehrál velitel odbojové organizace Rada Tří-Alfa kpt. gšt. R. Matoušek, který byl zároveň hlavní spojkou čet. asp. A. Bartoše s kpt. pěch. F. Bogatajem. ,,...Důvěrník zná organizaci v prostoru Hodonínsko, zprostředkuje spojení s námi..." ,jak později stanice EVa v depeši z 29.září 1944 nahlásila do Londýna.
Na podzim 1944 na Hlavním velitelství čs.branné moci* tak mohli pomalu na základě hlášení o jednotlivých skupinách ,sestavených velitelem skupiny CLAY ,vytvářet poměrně rozsáhlou organizaci, jež mohla ve vhodnou dobu přijmouti zbraně ze zahraničí a po rozkazu či pokud to situace dovolí, zahájit povstání a otevřít cestu postupující Rudé armádě.
*vzniklo 19.září 1944
Podle údajů postoupených velitelem skupiny CLAY do Londýna Hlavní velitelství čs. branné moci vytvořilo pak následující odbojové skupiny:
CLAY ,,S" (sever)-pol. okresy Fryšták, Č. Těšín, Frýdek, Místek, Moravská Ostrava
CLAY ,,RAK"-pol. okresy Valašské Meziříčí, Vsetín, Hranice, Holešov, Přerov, Kroměříž, Zlín
CLAY ,,Z 2"-pol. okresy Olomouc, Brno-město, Brno-venkov, Tišnov, Boskovice, Litovel, Prostějov, Vyškov, Hustopeče
CLAY ,,Z 1"-pol. okresy Nové Město, Jihlava, Třebíč, Valašské Meziříčí, Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, Dačice
CLAY ,,J" (jih)-pol. okresy Uherský Brod, Uherské Hradiště, Kyjov, Hodonín
Všechny skupiny měly být vybaveny vlastní radiostanicí, s kterou měly být spojeny přímo s Hlavním velitelstvím v Londýně. Stanice EVA měla zůstat stanicí kontrolní a zpravodajskou pro celou Moravu.
Organizaci a její bojové nasazení ve vytčených směrech vytvářeli a plánovali důstojníci Hlavního velitelství čs. branné moci v Londýně, jež se vytvořilo z původního Štábu pro vybudování čs. branné moci 19.září 1944. Cílem Štábu, jež zanikl, bylo vypracování plánů na zahájení povstání v českých zemích a na Slovensku.
V souladu s předpokládaným postupem Rudé armády na naše území měly odbojové skupiny vytvořené kolem výsadku CLAY, po dodání zbraní z Británie, zahájit ozbrojený odpor vůči Němcům a otevřít cestu Rudé armádě a úzce s ní spolupracovat.
Podle radiogramu, jež zaslalo Hlavní velitelství Bartošovi přes stanici EVA 21.září 1944: ,,Sabotážní akce budou zahájeny ihned po dodání materiálu. Dojde-li k srážce při příjmu zbraní, odejde organizace do ilegality..."
Oddíly ze skupiny CLAY ,,S" měly po převzetí zbraní zahájit boje na operační směru Krakov-Přerov a bránit důležité přístupy k Ostravě. Oddíly vytvořené plk. Rakovčíkem a seskupené do svazku CLAY ,,RAK" měly zahájit ozbrojené operace na území Holešov, Hranice a Přerov. Rakovčík měl se svými 3960 bojovníky rozdělených do tří úderných pluků bránit dva operační směry: Krakov-Přerov a Bratislava-Brno.
O použití skupin CLAY Z1 a CLAY Z2 neměly na Hlavním velitelství v Londýně zcela přesné představy kvůli nedostatku informací o stavu a počtech jednotek. V případě organizací na Brněnsku, Olomoucku, Litovelsku a Prostějovsku chtěli počkat, jak se bude vyvíjet situace v Protektorátu a v tomto případě bylo vše odloženo s poznámkou:
,,...návrhy na bojové organizační uskupení není zatím předpokládáno ani pro prostor Z 1 ani pro prostor Z 2."
Spojencká letadla zvláštního určení nad Hodonínskem, 6.část
Stejně důležitou součástí letecké války bylo vedle bombardovacích akcí a střetů stíhačů znepřátelených stran i shozy parašutistů a výzbroje a dalšího materiálu. To samé platilo i pro Hodonínsko.
________________________________________________________________________
V okolí Hodonína či jeho blízkém okolí operovaly parašutistické skupiny CARBON a CLAY, jejichž původ a cíle jsem již popsal. Ovšem ty by nemohly splnit bez dostačujícího materiálu a tak z britských letišť startovaly letadla, jež byla plná zbraní, munice a jiného materiálu pro tyto skupiny a místní odboj. Díky těmto zbraním mohli akce pokračovat.
Ovšem situace byla stále kritická. Kpt. František Bogataj se dostal po útěku z místa vysazení, kdy se musel schovávat pod listím před pátrajícími četníky a německými a protektorátními orgány, do místa svého rodiště Uherského Ostrohu. Zde za pomoci své rodiny, přátel z předválečné doby a příslušníků rozbité místní organizace Obrana národa, našel úkryt.
Více než důležitým mezníkem v jeho činnosti bylo navázání kontaktu s učitelem Antonínem Strakou ze Bzence a učitelem Josefem Vítkem z Uherského Ostrohu. S jejich pomocí začal podle instrukcí od II.odboru MNO budovat domácí odbojovou organizaci, jež měla být vzdušnými výsadky materiálu a zbraní být vybavena a ve vhodnou dobu, nejlépe v případě brzkého kontaktu s Rudou armádou, zahájit ozbrojené akce proti Němcům.
Ovšem to bylo více než komplikováno ztrátou byla pro Bogataje vysílací stanice, jež zůstala v místě seskoku a to znamenalo pro skupinu ztrátu kontaktu s Londýnem na neurčitou dobu. Celou situaci vyřešil Bogataj tím, že byly rádiodepeše předávány přes vysílačku Eva paraskupiny CLAY. Ovšem přímý kontakt obou skupin byl vážným nebezpečím odhalení a kontakt mezi skupiny musel obstarat velitel odbojové skupiny Rada Tří-Alfa, kpt. gšt. Radomíra Matouška.
Poprvé byl Londýn, včetně ztráty stanice, informován už 29.září 1944. Ovšem styk mezi oběma veliteli byl komplikovaný, střety mezi nimi se projevily již během výcviku a sestavení skupin v Británii a během jejich působení v Itálii vše zůstalo při starém.
A situace ve styku a komunikaci mezi oběma zůstala stejná i po vysazení. Kpt. pěch. F. Bogataj si již v depeši z 24.února 1945 stěžoval:
,,...Na včerejší vyžádanou schůzku Clay opět nepřišel. Zdá se, že se schůzce i spolupráci vyhýbá..."
Ovšem i po tomto telegramu se spolupráce až do konce války nezměnila. Kvůli tomu si ještě 2.března 1945 stěžoval Bogataj do Londýna jednou:
,,...S Clayem styk možný jen prostřednictvím ALFA. Clay se styku se mnou vyhýbá.
Problém s užíváním radiostanice se podařilo vyřešit bývalému radiotelegrafistovi Čs. letecké společnosti na lince Praha-Londýn Jaroslavovi Kuchařovi, jež pro velitele CARBONU postavil radiostanici a již 26.ledna 1945 s ní, podle spojovacího plánu JARMILA, poprvé navázal spojení s Londýnem. Bogatajova skupina tím již nebyla plně závislá na cizí stanici, ovšem díky tomuto zpoždění se podařilo Bartošově skupině udělat oproti té Bogatajove velký skok v budování vlastní zpravodajské organizace napřed.
________________________________________________________________________
V okolí Hodonína či jeho blízkém okolí operovaly parašutistické skupiny CARBON a CLAY, jejichž původ a cíle jsem již popsal. Ovšem ty by nemohly splnit bez dostačujícího materiálu a tak z britských letišť startovaly letadla, jež byla plná zbraní, munice a jiného materiálu pro tyto skupiny a místní odboj. Díky těmto zbraním mohli akce pokračovat.
Ovšem situace byla stále kritická. Kpt. František Bogataj se dostal po útěku z místa vysazení, kdy se musel schovávat pod listím před pátrajícími četníky a německými a protektorátními orgány, do místa svého rodiště Uherského Ostrohu. Zde za pomoci své rodiny, přátel z předválečné doby a příslušníků rozbité místní organizace Obrana národa, našel úkryt.
Více než důležitým mezníkem v jeho činnosti bylo navázání kontaktu s učitelem Antonínem Strakou ze Bzence a učitelem Josefem Vítkem z Uherského Ostrohu. S jejich pomocí začal podle instrukcí od II.odboru MNO budovat domácí odbojovou organizaci, jež měla být vzdušnými výsadky materiálu a zbraní být vybavena a ve vhodnou dobu, nejlépe v případě brzkého kontaktu s Rudou armádou, zahájit ozbrojené akce proti Němcům.
Ovšem to bylo více než komplikováno ztrátou byla pro Bogataje vysílací stanice, jež zůstala v místě seskoku a to znamenalo pro skupinu ztrátu kontaktu s Londýnem na neurčitou dobu. Celou situaci vyřešil Bogataj tím, že byly rádiodepeše předávány přes vysílačku Eva paraskupiny CLAY. Ovšem přímý kontakt obou skupin byl vážným nebezpečím odhalení a kontakt mezi skupiny musel obstarat velitel odbojové skupiny Rada Tří-Alfa, kpt. gšt. Radomíra Matouška.
Poprvé byl Londýn, včetně ztráty stanice, informován už 29.září 1944. Ovšem styk mezi oběma veliteli byl komplikovaný, střety mezi nimi se projevily již během výcviku a sestavení skupin v Británii a během jejich působení v Itálii vše zůstalo při starém.
A situace ve styku a komunikaci mezi oběma zůstala stejná i po vysazení. Kpt. pěch. F. Bogataj si již v depeši z 24.února 1945 stěžoval:
,,...Na včerejší vyžádanou schůzku Clay opět nepřišel. Zdá se, že se schůzce i spolupráci vyhýbá..."
Ovšem i po tomto telegramu se spolupráce až do konce války nezměnila. Kvůli tomu si ještě 2.března 1945 stěžoval Bogataj do Londýna jednou:
,,...S Clayem styk možný jen prostřednictvím ALFA. Clay se styku se mnou vyhýbá.
Problém s užíváním radiostanice se podařilo vyřešit bývalému radiotelegrafistovi Čs. letecké společnosti na lince Praha-Londýn Jaroslavovi Kuchařovi, jež pro velitele CARBONU postavil radiostanici a již 26.ledna 1945 s ní, podle spojovacího plánu JARMILA, poprvé navázal spojení s Londýnem. Bogatajova skupina tím již nebyla plně závislá na cizí stanici, ovšem díky tomuto zpoždění se podařilo Bartošově skupině udělat oproti té Bogatajove velký skok v budování vlastní zpravodajské organizace napřed.
Spojenecká letadla zvláštního určení nad Hodonínskem, 5.část
Po návratu na domovskou základnu hlásili britští piloti úspěšné vysazení parašutistů i materiálu. Ovšem skutečnost byla trochu jiná. Prvním problémem bylo, že skupina, jež měla přistát mezi obcemi Vacenovicemi a Ratíškovicemi ,se nesešla. Ihned po úspěšném výskoku narazili na sebe pouze rotmistr pěchoty F. Kobzík (mimochodem bývalý účastník OH v Německu, 1936-veslař-) a rotmistr pěchoty J. Vanc. Tato dvojice se vydala směrem na sever a úkryt nalezla v Rudicích u Bojkovic, kde oba spáchali 7.května 1944 sebevraždu poté, co byli obklíčeni protektorátními četníky.
Velitel skupiny kapitán pěchoty F. Bogataj zůstal po seskoku sám. Nyní se nalézal v nebezpečné a složité situaci. Po válce vzpomínal na první okamžiky po přistání takto:
,,Operace CARBON byla provedena dne 13.4.1944 v 00.30 hod. na dříve již zrušenou plochu u Vacenovic. Sám jsem přistál na strom, a jak sem později zjistil, všechny padáky i s materiálem zůstaly na stromech. Než jsem se z padáku uvolnil a sejmul balík s Eurekou (radiomaják pro navádění letadel při shozu zbraní pro odboj) parta zmizela a ač jsem pátral až do dvou hodin, signalizoval i volal, nenašel jsem ani jednoho člena. Padáky videly na stromech na okraji lesa dobře viditelný z baráků vzdálených asi 200 metrů...
Přestože byla operace provedena současně se spojeneckým náletem z důvodů utajení výsadku, místní německé a protektorátní orgány přelet osamělého letadla zachytily a parašutisté zadrženi. Během necelých dvou až tří hodin po vysazení parašutistů bylo na inspektorát uniformované protektorátní policie v Brně odesláno hlášení:
,,Při dnešních leteckých náletech byli pravděpodobně v prostoru Vsetín-Zlín-Uh. Hradiště-Kyjov vysazeni nepřátelští parašutisté. Na výzvu Gestapa ze Zlína byly na výpadovkách Zlína okamžitě zdvojnásobeny hlídky.
Události dostaly rychlý spád ráno 13.dubna 1944, když lesní dělník Josef Dekař z Ratíškovic našel v 8.45 hod. v lese ,,Rudník" severovýchodně od Ratíškovic tmavě zelený padák, kombinézu a parašutistickou kuklu anglického původu.
Bylo zahájeno další pátrání v lese mezi obcemi Vacenovice-Ratíškovice. Taktéž byl opět prohledán les ,,Rudník". Během pátrání nalezli četníci z Vracova další parašutistický materiál:
-tři osobní padáky
-jeden nákladní padák
-parašutistické kombinézy
-nůž
-polní lopatka
Nalezený materiál okamžitě převzal přítomný kriminální rada Hugo Röhmer z řídící úřadovny Gestapa v Brně. Okamžitě po nálezu vybavení zahájily jednotky Wehrmachtu z Hodonína ,ve spolupráci s německou Schutzepolizei a protektorátním četnictvem, pátrání po parašutistech. Pátrání se účastnilo i osm četníků z Okresního četnického velitelství ve Vyškově.
Na žádost řídící úřadovny Gestapa v Brně vydal 16.dubna 1944 hodonínský okresní hejtman Dr. Paul Egbert vyhlášku: ,,V jedné z posledních nocí byli svrženi na území Moravy z nepřátelských letadel padákový agenti. Obyvatelstvo se vyzývá, aby se ve vlastním zájmu pilně účastňovalo pátrání. Za údaje budou německými úřady vyplaceny vysoké peněžní odměny. Jinak se poukazuje na to, že jakékoliv nadržování a neoznámení podezřelých osob bude potrestáno nejpřísnějšími tresty. Všechna sdělení budou projednávána důvěrně. Hlášení přijímají starostové obcí, policie a četnictvo.
Vyhláška byla v každé obci hodonínského okresu třikrát denně vyhlášena bubnem, rozhlasem a kinem.
Ovšem celkově na tomto případu je nejzajímavější, že bylo německými úřady, obeznámeno o výsadku parašutistů v blízkosti hranic i Ministerstvo národnej obrany v Bratislavě, jež zaslalo na zpravodajské oddělení Velitelství divizní oblasti 2 v Prešově zprávu:
,,V noci zo dňa 12. na 13.apríla 1944 okolo 23.00 hod. boly shodené s nepriatelských lietadiel (pravdepodobne z anglických) väčšie skupiny parašutistov v priestore Hodonín-Uhorské Hradiště-Uhorský Brod-Holešov-Zlín. Bola najdená vojenská výstroj anglického povodu, z parašutistov dosial nebol niekto chytený. Dňa 13.apríla 1944 při nepriatelskom nálete nad Maďarskom byli okolo 11.45 hod. shodení nepriatelskí parašutisti v priestore Komárno. Bližšie zprávy nie sú zatial známe.
Velitel skupiny kapitán pěchoty F. Bogataj zůstal po seskoku sám. Nyní se nalézal v nebezpečné a složité situaci. Po válce vzpomínal na první okamžiky po přistání takto:
,,Operace CARBON byla provedena dne 13.4.1944 v 00.30 hod. na dříve již zrušenou plochu u Vacenovic. Sám jsem přistál na strom, a jak sem později zjistil, všechny padáky i s materiálem zůstaly na stromech. Než jsem se z padáku uvolnil a sejmul balík s Eurekou (radiomaják pro navádění letadel při shozu zbraní pro odboj) parta zmizela a ač jsem pátral až do dvou hodin, signalizoval i volal, nenašel jsem ani jednoho člena. Padáky videly na stromech na okraji lesa dobře viditelný z baráků vzdálených asi 200 metrů...
Přestože byla operace provedena současně se spojeneckým náletem z důvodů utajení výsadku, místní německé a protektorátní orgány přelet osamělého letadla zachytily a parašutisté zadrženi. Během necelých dvou až tří hodin po vysazení parašutistů bylo na inspektorát uniformované protektorátní policie v Brně odesláno hlášení:
,,Při dnešních leteckých náletech byli pravděpodobně v prostoru Vsetín-Zlín-Uh. Hradiště-Kyjov vysazeni nepřátelští parašutisté. Na výzvu Gestapa ze Zlína byly na výpadovkách Zlína okamžitě zdvojnásobeny hlídky.
Události dostaly rychlý spád ráno 13.dubna 1944, když lesní dělník Josef Dekař z Ratíškovic našel v 8.45 hod. v lese ,,Rudník" severovýchodně od Ratíškovic tmavě zelený padák, kombinézu a parašutistickou kuklu anglického původu.
Bylo zahájeno další pátrání v lese mezi obcemi Vacenovice-Ratíškovice. Taktéž byl opět prohledán les ,,Rudník". Během pátrání nalezli četníci z Vracova další parašutistický materiál:
-tři osobní padáky
-jeden nákladní padák
-parašutistické kombinézy
-nůž
-polní lopatka
Nalezený materiál okamžitě převzal přítomný kriminální rada Hugo Röhmer z řídící úřadovny Gestapa v Brně. Okamžitě po nálezu vybavení zahájily jednotky Wehrmachtu z Hodonína ,ve spolupráci s německou Schutzepolizei a protektorátním četnictvem, pátrání po parašutistech. Pátrání se účastnilo i osm četníků z Okresního četnického velitelství ve Vyškově.
Na žádost řídící úřadovny Gestapa v Brně vydal 16.dubna 1944 hodonínský okresní hejtman Dr. Paul Egbert vyhlášku: ,,V jedné z posledních nocí byli svrženi na území Moravy z nepřátelských letadel padákový agenti. Obyvatelstvo se vyzývá, aby se ve vlastním zájmu pilně účastňovalo pátrání. Za údaje budou německými úřady vyplaceny vysoké peněžní odměny. Jinak se poukazuje na to, že jakékoliv nadržování a neoznámení podezřelých osob bude potrestáno nejpřísnějšími tresty. Všechna sdělení budou projednávána důvěrně. Hlášení přijímají starostové obcí, policie a četnictvo.
Vyhláška byla v každé obci hodonínského okresu třikrát denně vyhlášena bubnem, rozhlasem a kinem.
Ovšem celkově na tomto případu je nejzajímavější, že bylo německými úřady, obeznámeno o výsadku parašutistů v blízkosti hranic i Ministerstvo národnej obrany v Bratislavě, jež zaslalo na zpravodajské oddělení Velitelství divizní oblasti 2 v Prešově zprávu:
,,V noci zo dňa 12. na 13.apríla 1944 okolo 23.00 hod. boly shodené s nepriatelských lietadiel (pravdepodobne z anglických) väčšie skupiny parašutistov v priestore Hodonín-Uhorské Hradiště-Uhorský Brod-Holešov-Zlín. Bola najdená vojenská výstroj anglického povodu, z parašutistov dosial nebol niekto chytený. Dňa 13.apríla 1944 při nepriatelskom nálete nad Maďarskom byli okolo 11.45 hod. shodení nepriatelskí parašutisti v priestore Komárno. Bližšie zprávy nie sú zatial známe.
Spojencká letadla zvláštního určení nad Hodonínskem, 4.část
Rok 1943 se chýlil ke konci a pomalu si podával ruku s rokem, během něhož se měla situace zcela změnit v neprospěch Německa a pouze potvrdit jeho postupný konec.
V té době se na území osvobozené Itálie vyskytovaly čtyři naše výsadkové skupiny, z nichž dvě přímo spolupracovali s britskou SOE (SULPHUR a CHALK) a další dvě pod hlavičkou SIS (CALCIUM, BARIUM). Všechny tyto skupiny měly určeno jako operační prostor území Čech. Na Moravě, resp. na východě Moravy měly být vysazeny dvě skupiny s označením CLAY a CARBON. Ty rovněž podléhaly pod SOE a jejich výcvik byl řízen i jejich nadřízenými z SOE.
Poslední dvě zmíněné skupiny byly 12.ledna 1944 přepraveny z Británie do italského města Monopoli, tábora čs. skupin známých na spojeneckém velitelství jako ,,Czech House No.2".
Foto z roku 1943. Zleva radiotelegrafista Čestmír Šikola,
šifrant Jíří Štokman a velitel Antonín Bartoš
Složení skupin CLAY a CARBON:
Clay
-čet. asp. Antonín Bartoš (velitel)
-čet. asp. Jiří Štokman
-čet. asp. Čestmír Šikola (radiotelegrafista)
Antonín Bartoš, Čestmír Šikola, J. Štokman na společné fotce výše (uprostřed)
Carbon
-kpt. pěch. František Bogataj (velitel)
-rtm. pěch. Josef Vanc (zástupce velitele)
-rt. pěch. František Kobzík (pomocník)
-čet. asp. Jaroslav Šperl (radiotelegrafista)
F. Bogataj, J. Vanc, F. Kobzík, J. Šperl
Zatímco skupina Clay měla provádět na severovýchodní Moravě pouze čistě zpravodajskou činnost, tak skupina Carbon měla vyvíjet činnost na území svého seskoku (Hodonínsko) a postupně zpravodajsky působit území celé jihovýchodní Moravy (podle politických okresů):
-Hodonín
-Uherské Hradiště
-Kyjov
-Uherský Brod
Kpt. pěch. F. Bogataj-velitel skupiny, odpovídal za to, že podstata úkolu bude splněna, čili aby ,,navázal technické spojení s čs. ústředím ve Velké Británii, navázal styk s domácí organizací, připravil všechny podmínky pro využití speciálního přístroje pro přijímaní osob a materiálu a podával zprávy..."
První pokus o vysazení se uskutečnil v noci z 9. na 10.dubna 1944. Britský Halifax od 148.perutě zvláštního určení (No 148.Special Duty Squadron) startující z letiště Campo Cassale u Brindisi, přeletěl bez větších problémů nad územím Jugoslávie. Později však ,,...se počasí stále zhoršovalo, až viditelnost byla nulová a na letounu se tvořil led. Pilot se tudíž vrátil, poněvadž nechtěl riskovat přelet nebezpečných hor. Přistání bylo trochu tvrdé za úplně zatažené oblohy..." zapsal později do svého deníku npor. R. Hrubec.
Nový pokus o vysazení se opakoval v noci z 12. na 13.dubna 1944, opět Hallifaxem od 148.perutě zvláštního určení.
Hlavním prostorem pro vysazení skupiny CARBON byla určena oblast lesa ,,Roztrhánky" vzdálena asi 7.5 km severovýchodně od hranic Hodonína. Skupina taktéž obdržela dva náhradní prostory seskoku. Prvním byla oblast lesa ,,Hrubý Závidov" asi 5 kilometrů západně od obce Strážnice a druhá oblast se nacházela severovýchodně od lesa ,,Dúbrava" na linii Uherský Ostroh-Veselí n. Moravou-Strážnice.
Skupiny CLAY a CARBON ,,...řádně vystrojeny a vybaveny přijeli na letiště v 19.30. Letoun odstartoval ve 20.30, posádka byla anglická. Let na území Moravy byl bez příhod a klidný. Ve 23.30 připravil jsem za pomoci anglického dispatchera zásobníky skupiny CARBON do závěsů. Ve 00.03 byla vysazena skupiny CARBON v pořadí 1. kpt. Bogataj, 2. čet. asp. Šperl, 3.balíkový zásobník, 4.rt. Kobzík, 5. rtm. Vanc.
Čet. asp. Šperl a rt. Kobzík se poněkud zdrželi, vysazení bylo jinak v pořádku, podle navigátora na I. místě seskoku. Morálka před seskokem byla výborná...Zadní střelec prý viděl 5 otevřených padáků a minimálně 1 zablikání zeleného světla z místa seskoku Carbon..."
V té době se na území osvobozené Itálie vyskytovaly čtyři naše výsadkové skupiny, z nichž dvě přímo spolupracovali s britskou SOE (SULPHUR a CHALK) a další dvě pod hlavičkou SIS (CALCIUM, BARIUM). Všechny tyto skupiny měly určeno jako operační prostor území Čech. Na Moravě, resp. na východě Moravy měly být vysazeny dvě skupiny s označením CLAY a CARBON. Ty rovněž podléhaly pod SOE a jejich výcvik byl řízen i jejich nadřízenými z SOE.
Poslední dvě zmíněné skupiny byly 12.ledna 1944 přepraveny z Británie do italského města Monopoli, tábora čs. skupin známých na spojeneckém velitelství jako ,,Czech House No.2".
Foto z roku 1943. Zleva radiotelegrafista Čestmír Šikola,
šifrant Jíří Štokman a velitel Antonín Bartoš
Složení skupin CLAY a CARBON:
Clay
-čet. asp. Antonín Bartoš (velitel)
-čet. asp. Jiří Štokman
-čet. asp. Čestmír Šikola (radiotelegrafista)
Antonín Bartoš, Čestmír Šikola, J. Štokman na společné fotce výše (uprostřed)
Carbon
-kpt. pěch. František Bogataj (velitel)
-rtm. pěch. Josef Vanc (zástupce velitele)
-rt. pěch. František Kobzík (pomocník)
-čet. asp. Jaroslav Šperl (radiotelegrafista)
F. Bogataj, J. Vanc, F. Kobzík, J. Šperl
Zatímco skupina Clay měla provádět na severovýchodní Moravě pouze čistě zpravodajskou činnost, tak skupina Carbon měla vyvíjet činnost na území svého seskoku (Hodonínsko) a postupně zpravodajsky působit území celé jihovýchodní Moravy (podle politických okresů):
-Hodonín
-Uherské Hradiště
-Kyjov
-Uherský Brod
Kpt. pěch. F. Bogataj-velitel skupiny, odpovídal za to, že podstata úkolu bude splněna, čili aby ,,navázal technické spojení s čs. ústředím ve Velké Británii, navázal styk s domácí organizací, připravil všechny podmínky pro využití speciálního přístroje pro přijímaní osob a materiálu a podával zprávy..."
První pokus o vysazení se uskutečnil v noci z 9. na 10.dubna 1944. Britský Halifax od 148.perutě zvláštního určení (No 148.Special Duty Squadron) startující z letiště Campo Cassale u Brindisi, přeletěl bez větších problémů nad územím Jugoslávie. Později však ,,...se počasí stále zhoršovalo, až viditelnost byla nulová a na letounu se tvořil led. Pilot se tudíž vrátil, poněvadž nechtěl riskovat přelet nebezpečných hor. Přistání bylo trochu tvrdé za úplně zatažené oblohy..." zapsal později do svého deníku npor. R. Hrubec.
Nový pokus o vysazení se opakoval v noci z 12. na 13.dubna 1944, opět Hallifaxem od 148.perutě zvláštního určení.
Hlavním prostorem pro vysazení skupiny CARBON byla určena oblast lesa ,,Roztrhánky" vzdálena asi 7.5 km severovýchodně od hranic Hodonína. Skupina taktéž obdržela dva náhradní prostory seskoku. Prvním byla oblast lesa ,,Hrubý Závidov" asi 5 kilometrů západně od obce Strážnice a druhá oblast se nacházela severovýchodně od lesa ,,Dúbrava" na linii Uherský Ostroh-Veselí n. Moravou-Strážnice.
Skupiny CLAY a CARBON ,,...řádně vystrojeny a vybaveny přijeli na letiště v 19.30. Letoun odstartoval ve 20.30, posádka byla anglická. Let na území Moravy byl bez příhod a klidný. Ve 23.30 připravil jsem za pomoci anglického dispatchera zásobníky skupiny CARBON do závěsů. Ve 00.03 byla vysazena skupiny CARBON v pořadí 1. kpt. Bogataj, 2. čet. asp. Šperl, 3.balíkový zásobník, 4.rt. Kobzík, 5. rtm. Vanc.
Čet. asp. Šperl a rt. Kobzík se poněkud zdrželi, vysazení bylo jinak v pořádku, podle navigátora na I. místě seskoku. Morálka před seskokem byla výborná...Zadní střelec prý viděl 5 otevřených padáků a minimálně 1 zablikání zeleného světla z místa seskoku Carbon..."
Spojenecká letadla zvláštního určení nad Hodonínskem, 3.část
3.část
Po tragických koncích dvou výsadků (IRIDIA-tři členové a tříčlenného BRONSE), kdy byl jejich společný Halifax A Mk.II (volací znak MA-W) patřící 161.peruti zvláštního určení sestřelen nad Mnichovem během noci z 14. na 15.března 1943 (4.výročí vzniku Protektorátu-pozn.), nastala ve vysazování skupin nad Protektorátem delší přestávka.
Nový plán na vysazení skupin byl hotov až v únoru 1943 a vyplýval ve vysazování většího počtu skupin. Podle deníku Zvláštní skupiny D II.odboru MNO ze 22.února 1943 ,,...V důsledku celkové válečné situace a na základě jednání plánovacího výboru...´´, bylo připraveno k operačnímu nasazení 8 dalších skupin. Ovšem jejich nasazení bylo odloženo kvůli sestřelení dalších dvou čs.skupin během března 1943.
Další příležitost dalo zahájení operací nad českým územím až vylodění amerických vojsk v severní Africe a vylodění Spojenců v září 1943 v Itálii. Díky tomu byla zahájena výstavba dalších spojeneckých letišť, jež měly sloužit k neomezené vzdušné ofenzívě Spojenců nad celou Evropou. Toho bylo využito a několik těchto základen bylo využito i k vysazení skupin nad našim územím.
,,...Už v době angloamerické invaze na Sicílii jsme zahájili jednání s SIS a SOE, zda by nebylo možno využít leteckých bází středomořských pro naše operace do čs.území. Náš záměr byl na obou středních anglických místech přijat příznivě, jeho realisace ovšem byla odložena do doby, až to válečná situace dovolí...´´
se uvádělo v úředním záznamu, které pořídil 4.října 1943 přednosta II. (zpravodajského) odboru MNO plk. gšt. F.Moravec.
Víceméně jednoznačné rozhodnutí přišlo až 31.září 1943, kdy bylo ústy mjr. Gallienniho z SIS řečeno, že se britské ministerstvo letectva rozhodlo provádět falší výsadky z území severní Afriky a Itálie. Toto rozhodnutí bylo zdůvodněno větší bezpečností operačních letů vedených z italských základen, lepší orientace během letu a zbytek zpátečního letu mohl být proveden již za dne z rána (výsadky probíhaly v noci) bez toho, aby je obtěžovali němečtí stíhači.
Major Gallienni podmiňoval vedení operací z Itálie i plnými souhlasy divizního generála S. Ingra a plukovníka gšt. F. Moravce. Oba vyjádřili svůj souhlas ještě navečer 31.září. Zároveň byl oběma československými důstojníky požadován i jeden čs. důstojník, jež by se účastnil přesunů. V úvahu přicházel pouze jeden kandidát-npor. R. Hrubec, jež byl již 1.října 1943 přijat podplukovníkem Karlem Palečkem, přednostou Zvláštní skupiny D II. (zpravodajského) odboru MNO. Od toho se Hrubec dozvěděl i přesné datum svého výletu do Itálie.
Npor. R.Hrubec byl také 4.října 1943 přijat přednostou II. odboru MNO plk. gšt. F. Moravcem, jež mu vyložil jeho úkol:
...vypravovati skupiny zvláštního určení na operace ze Středního východu, které tam budou postupně přesunovány z Anglie, býti ve styku s MNO, II.odborem, hlásit předně datum provedené operace, nakonec přál Good Luck...
Npor. R.Hrubec odletěl ještě 9.října 1943 společně se skupinami SULPHUR a CHALK do Sidi Amor v Tunisu. Z území Afriky se nakonec nikdy taková operace neuskutečnila a obě skupiny se i s npor. Hrubcem přesunuly 26.prosince 1943 do Itálie. Zde bylo pro čs. parašutisty budováno středisko označené jako ,,Czech House No.1" nedaleko Fasana a další bylo budováno u Monopoli, jež bylo označeno jako ,,Czech House No.2" (toto označení bylo používáno pouze pro potřebu spojeneckého velení).
Nadporučík Rudolf Hrubec
Po tragických koncích dvou výsadků (IRIDIA-tři členové a tříčlenného BRONSE), kdy byl jejich společný Halifax A Mk.II (volací znak MA-W) patřící 161.peruti zvláštního určení sestřelen nad Mnichovem během noci z 14. na 15.března 1943 (4.výročí vzniku Protektorátu-pozn.), nastala ve vysazování skupin nad Protektorátem delší přestávka.
Nový plán na vysazení skupin byl hotov až v únoru 1943 a vyplýval ve vysazování většího počtu skupin. Podle deníku Zvláštní skupiny D II.odboru MNO ze 22.února 1943 ,,...V důsledku celkové válečné situace a na základě jednání plánovacího výboru...´´, bylo připraveno k operačnímu nasazení 8 dalších skupin. Ovšem jejich nasazení bylo odloženo kvůli sestřelení dalších dvou čs.skupin během března 1943.
Další příležitost dalo zahájení operací nad českým územím až vylodění amerických vojsk v severní Africe a vylodění Spojenců v září 1943 v Itálii. Díky tomu byla zahájena výstavba dalších spojeneckých letišť, jež měly sloužit k neomezené vzdušné ofenzívě Spojenců nad celou Evropou. Toho bylo využito a několik těchto základen bylo využito i k vysazení skupin nad našim územím.
,,...Už v době angloamerické invaze na Sicílii jsme zahájili jednání s SIS a SOE, zda by nebylo možno využít leteckých bází středomořských pro naše operace do čs.území. Náš záměr byl na obou středních anglických místech přijat příznivě, jeho realisace ovšem byla odložena do doby, až to válečná situace dovolí...´´
se uvádělo v úředním záznamu, které pořídil 4.října 1943 přednosta II. (zpravodajského) odboru MNO plk. gšt. F.Moravec.
Víceméně jednoznačné rozhodnutí přišlo až 31.září 1943, kdy bylo ústy mjr. Gallienniho z SIS řečeno, že se britské ministerstvo letectva rozhodlo provádět falší výsadky z území severní Afriky a Itálie. Toto rozhodnutí bylo zdůvodněno větší bezpečností operačních letů vedených z italských základen, lepší orientace během letu a zbytek zpátečního letu mohl být proveden již za dne z rána (výsadky probíhaly v noci) bez toho, aby je obtěžovali němečtí stíhači.
Major Gallienni podmiňoval vedení operací z Itálie i plnými souhlasy divizního generála S. Ingra a plukovníka gšt. F. Moravce. Oba vyjádřili svůj souhlas ještě navečer 31.září. Zároveň byl oběma československými důstojníky požadován i jeden čs. důstojník, jež by se účastnil přesunů. V úvahu přicházel pouze jeden kandidát-npor. R. Hrubec, jež byl již 1.října 1943 přijat podplukovníkem Karlem Palečkem, přednostou Zvláštní skupiny D II. (zpravodajského) odboru MNO. Od toho se Hrubec dozvěděl i přesné datum svého výletu do Itálie.
Npor. R.Hrubec byl také 4.října 1943 přijat přednostou II. odboru MNO plk. gšt. F. Moravcem, jež mu vyložil jeho úkol:
...vypravovati skupiny zvláštního určení na operace ze Středního východu, které tam budou postupně přesunovány z Anglie, býti ve styku s MNO, II.odborem, hlásit předně datum provedené operace, nakonec přál Good Luck...
Npor. R.Hrubec odletěl ještě 9.října 1943 společně se skupinami SULPHUR a CHALK do Sidi Amor v Tunisu. Z území Afriky se nakonec nikdy taková operace neuskutečnila a obě skupiny se i s npor. Hrubcem přesunuly 26.prosince 1943 do Itálie. Zde bylo pro čs. parašutisty budováno středisko označené jako ,,Czech House No.1" nedaleko Fasana a další bylo budováno u Monopoli, jež bylo označeno jako ,,Czech House No.2" (toto označení bylo používáno pouze pro potřebu spojeneckého velení).
Nadporučík Rudolf Hrubec
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)