České podnikové označení: Polní houfnice 10 cm vzor 1914
nebo též:
-10 cm M. 14 Feldhaubitze ("100mm Model 1914 Field
Howitzer") - rakousko-uherské označení 1914-1918
-Obice da 100/17 modelo 14 - italské označení 1919 - 1943
-10cm leichte Feld-Haubitze 315 (Italienische) nebo 10 cm
leFH315 (i) - německé označení italských děl v něm. armádě 1943-1945
Vývoj a nasazení v letech 1914-19
Škodovy závody v Plzni od svého vzniku si vydobyly pověst
úspěšné zbrojovky, hlavně díky výrobě námořních děl. Ovšem ohledně polích děl
nebyla u rakousko-uherské armády moc úspěšná při zavedení nového lehkého kanónu
do výzbroje. Po zavedení kanónů vzor 5 a modernizované verze vzor 5/8 vídeňské
zbrojovky, se plzeňský podnik zaměřil na výrobu horských kanónů a houfnic. Názor na zavedení tohoto druhu zbraně do
výzbroje přesvědčilo rakousko-uherské velení i výkony kanónů těchto typů i
rozmáhající se zahraniční zájem o tyto zbraně - Turecko objednalo v roce 1913
lehké houfnice v ráži 10.4 cm, označené jako typ T v počtu 48 kusů a Čína 18
houfnic v ráži 10.5 cm, označené jako typ CH.
Po vypuknutí války v červenci roku 1914 si rakousko -
uherské velení uvědomilo, že přestože jsou kanóny vzor 5 a 5/8 poměrně účinným
dělem, nejsou schopny zastáti funkce houfnicového typu. První bitvy v Srbsku
prokázaly, že armádě scházejí moderní děla schopná paleb vrchní skupinou úhlů,
umožňující palbu ze zakrytých postavení s dostatečným účinkem, přitom však
lehká a mobilní, aby mohla sledovat pěchotu. Shodou náhod se zde již ovšem
podobné dělo objevilo - a to dokonce před válkou!
Proto došlo k zabavení dodávek pro Turecko a Čínu a
houfnice staly se výzbrojí dělostřeleckého oddílu, přičemž se na frontě velmi
osvědčily. Proto bylo rozhodnuto o výrobě pro R-U armádu pod označením 10 cm
Feldhaubitze M.14. Tím dostalo Rakousko-uherské dělostřelectvo nejlepší lehkou
houfnici té doby. Měla všechny atributy moderní dělostřelecké konstrukce:
-kapalinovou zákluzovou brzdu
-zpruhový vratník s vyvažovači
-lafetový štít
-nezávislý bubínkový zaměřovač
-vodorovný klínový závěr
Jedinou nevýhodou byla hlaveň z ocelového bronzu vyráběná
vídeňským Arsenálem, kterou prosadila vojenská zpráva. Od roku 1916 do konce
války však byly v důsledku nedostatku barevných kovů již osazovány pouze
ocelové hlavně s vyměnitelnou duší firmy Škoda. Rovněž paleta munice pro dělo
byla rozmanitá:
-granáty vz.14/9
-G-šrapnely vz 14 s olověnými nebo ocelovými kuličkami
-časovaný granát vz. 15
V plzeňské Škodovce bylo v době války vyrobeno 6458
hlavní a 4077 lafet a další stovky kusů byly vyrobeny v uherské dělovce v Rábu.
Houfnice vz.14 se výrazně podílely na bojích až do závěru války. Po skončení
války zařadila do výzbroje tuto houfnici řada států, hlavně nástupnických po
Rakousku-Uhersku:
-Československo
-Itálie
-Maďarsko
-Polsko
-Rakousko
-Rumunsko
Polní houfnice 10 cm vzor 1914/19
Československé houfnice 1914/19
Krátce po vzniku Československa se rozjela výroba děla
pro československou armádu v počtu 85 kusů. Než přišly první kusy, dorazily do
mladé republiky čs. legie z Itálie, které ve své výzbroji měly jak italské
Obice da 100/17 modelo 14, tak původní rakousko-uherské typy vzor 1914.
Hlavních bojů se zúčastnily na Těšínsku, kde pomohly zadržet polský útok, tak
hlavně na Slovensku. Zde se houfnice vz.14 objevily na obou stranách fronty.
Několik maďarských děl se dokonce československým jednotkám podařilo ukořistit.
Další křest ohněm si československé houfnice prodělaly po
útoku maďarských bolševiků na Slovensko v květnu a červnu roku 1919. Část děl
byla ztracena, několik kusů bylo naopak ukořistěno nepříteli. Po ukončení bojů
na slovenském bojišti se lehké polní houfnice vz.14 v nové mírové organizaci,
platné od 15. června 1920, staly výzbrojí druhého a později třetího oddílu
dělostřeleckých pluků 1-12 a oddílů dělostřeleckých pluků 51.-54.
V průběhu 30. let se rozjel výrobní program na náhradu za
vz.14/19, z čehož vyšel vz.30. Přesto až do září 1938 k jejímu nahrazení
nedošlo.Na podzim onoho osudového roku se 10 cm Houfnice vz 14/19 nacházela ve
výzbroji Dělostřeleckých pluků 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14,
15, 18, 19 a 202. Osádky byly údajně připraveny ihned zasáhnout do bojů a
morálka a výzbroj byly na vysoké úrovni.
Houfnice v jiných zemích
Polní houfnici vzor 1914 využívala Itálie pod označením
Obice da 100/22 modello 14/19 až do roku 1943, přičemž je využila během bojů ve
Španělsku (1936-39), kde ji získali i španělští nacionalisté (jako kořistní i
málo kusů Republikáni), Africe (1940-43) a kontinentální Evropě od Francie po
Sovětský svaz. Těchto houfnic bylo použito i proti Spojeneckým jednotkám v
Itálii, po italské kapitulaci je využívali jak Spojenci, tak jednotky Italské
sociální republiky (severní Itálie) i jednotky německé.
V samotné německé armádě v letech 1938-1945 sloužilo
několik různých verzí tohoto děla:
-Obice da 100/22 modello 14/19 (italská)
-10cm leichte Feld-Haubitze 14/19 (Tschechische)
(československá)
-10cm leFH 14/19 (p) (polské)
-10cm leFH 318 (g)
(řecké)
-10cm leFH 316 (j)
(jugoslávské)
-10 cm leFH 14(ö) (rakouské)
Německá armáda tyto děla využívala od roku 1938 (rakouská
a čs. výzbroj), během napadení Polska (1939), Západního tažení (1940),
přepadení Balkánu a SSSR (1941) až do konce války. V knize o generálu Karlu
Klapálkovi "Muž který velel mužům" je zmínka, že naši našli někde v
nějaké opuštěné stodole, baterii těchto houfnic.
Po anšlusu Rakousko získala německá branná moc několik
desítek kusů děl z rakouského arzenálu:
-typ M14 Feldhaubitzen
55ks
-typ M14/37 Feldhaubitzen
76ks
Úspěšná modernizace
Potřeba modernizace tohoto děla byla zřejmá v čs. armádě
ihned po vzniku republiky. Hlavní úpravy spočívaly v prodloužení hlavně na z 19
na 24 ráží, čímž byl za použití nové munice vz.21 prodloužen dostřel z 8100 m
na 9900 m. Mimo jiné byl kanón opatřen regulátorem zákluzu, vyvažovačem se
zpruhami, rozvodovou kulisou a regulátorem předkluzu. Došlo také k některým
drobným zlepšením, jako například k zesílení nápravy, náměrového hřídele a
nápravových sedátek.
Modernizace proběhla v letech 1919-1921 a výroba vyprodukovala
během let 1921 - 1934 více než 2000 kusů. Domácí armáda si ponechala 605 kusů,
zbytek šel na export do států Malé dohody (Jugoslávie, Rumunsko). Tato houfnice
byla od poloviny třicátých let v Čs. armádě nahrazována 10 cm lehkou houfnicí
vz. 30, ale na podzim osudového roku 1938 se 10 cm Houfnice vz 14/19 nacházela
ve výzbroji Dělostřeleckých pluků 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13,
14, 15, 18, 19 a 202.
Po březnu 1939
ukořistila německá armáda 381 kusů houfnice, na Slovensku zůstalo rovných
221kusů. Houfnici vz.14/19 využívaly rovněž státy jako: Maďarsko, Řecko,
Německo. Tři kusy z výzbroje bývalé čs. armády měly ukořistit maďarské jednotky
během války v březnu 1939.
Slovenská armáda rovněž využila děla vz.14/19, hlavně na
východní frontě. Zajímavostí je, že s tímto dělem slovenská armáda udělala
postřelovací zkoušky proti sovětské technice, konkrétně proti lehkému tanky
řady BT a slavnému T-34 za použití novější munice vz.30. Přestože houfnice
oběma strojům zničila podvozek, postřelovací zkoušky proti pancíři nebyly
učiněny.
Posledního bojového využití na Slovensku se zřejmě
dočkala v Národním Povstání.
Po skončení války se ještě využívala krátce u poválečné
armády. Byla zařazena na stupni vojenská oblast nebo tzv. zálohy Hlavního
velení.
Ještě k 1. únoru 1949 jich bylo ve výzbroji 24 kusů, to
by naplnilo přibližně:
- jeden dělostřelecký pluk (případně brigádu bez
plukovního stupně) po 3 oddílech
každý oddíl : 2 baterie po 4 houfnicích.
Třetí baterie byla rámcovaná bez techniky.
Italská verze Obice da 100/17 modello 14
Střelivo :
původní pro vzor 14 : Granáty ostré 10 cm vz .14/9
Granáty ostré
10 cm vz . 15
( hmotnost
13.76 kg, 1505 g.litý tritol )
G. – šrapnely
ostré 10 cm vz . 14
( hmotnost
13.6 kg,,263 g.litý tritol)
Nábojky ostré
10 cm vzor 14
( šest náplní )
Nové pro vzor 21:
10 cm ostrý minový granát vz.21
10 cm ostrý
g.- šrapnel vz.21
10 cm ostrá
nábojka vzor 14
( šest náplní)
Nové vzor 30 :
10 cm ostré nárazové granáty vz..30
10 cm ostré
časovací granáty vz.30
10 cm ostré šrapnely vz.30
10 cm ostré
nábojky vz.30
( sedm náplní
,nálpně číslo sedm se nesmělo užít)
Hlaveň
vzor 14 vzor 14/19
Ráže mm
100 100
Délka hlavně
1930 2400
Délka drážkované části mm 1511,5 1899
Velikost spalovacího prostoru 1,33 1,6
Počet rýh
36 36
Hlouba rýh mm 1,1 1,1
Šířka rýh mm
6,2 6,2
Šířka polí mm
2,526 2,526
Hmotnost hlavně
se závěrem kg
386 430
Hmotnost závěru kg 37 37
Lafeta
Hmotnost houfnice s výstrojí kg
1412 1510
Hmotnost houfnice bez výstroje kg 1372 1430
Palná výška mm
1018 1018
Délka děla od ústí hlavně ke konci tůčky mm 5490
Vzdálenost středu kola a chobotu mm 2900 2900
Šířka lafety mezi nápravovými čepy mm 1848 1848
Šířka lafetového štítu mm 1625 1625
Náměr stupňů
+ 48 , - 7
+ 48 , - 7
Odměr stupňů
6 6
Hmotnost lafetového štítu kg
245
Tloušťka lafetového štítu mm
4,7
4,7
Rozchod kol mm
1530
1530
Průměr kol mm
1300
1300
Šířka obruče kola mm
80
80
Hmotnost jednoho kola kg
82
82
Hmotnost výstroje lafety kg
40
80
Hmotnost zaměřovače bez dalekohledu kg
17,2
Hmotnost dělového dalekohledu 8/14 kg
2,7
2,7
Hmotnost úplného truhlíku s mířidly kg
26
26
Zdroje: en.wikipedia.org, forum.vojsko.net
delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz
panzernet.net, network54.com
Žádné komentáře:
Okomentovat