Japonské obrněné transportéry

Japonské obrněné transportéry určené k převozu pěchoty

2. světová válka

Typ 1 Ho-Ha

> typ : obrněný transportér k převozu pěchoty

> výrobce : firma Hino Motors

> vývoj : 1941 – 1944

> hmotnost : 6,5 t

> rozměry : délka 6,1 m, výška 2,51 m, šířka 2,1 m

> pancéřování : 8 mm

> posádka : 3 +12 mužů

> rychlost : až 50 km/h

> pohon : Vznětový motor 134 PS/2000 rpm

> výzbroj : 3 × 7.7 mm Typ 97

> výroba : neznámé množství

Vývoj probíhal v roce 1941 na základě žádosti vrchního velení japonské armády, které požadovalo obrněný prostředek k přepravě jedné čety pěchoty. Stroj měl podle zadaných kritérií odolat palbě z ručních zbraní a pěchotních granátů. Přestože typ Ho-Ha vycházel z německého protějšku Sd.Kfz.251, dosahoval horších výkonů, včetně horšího průchodu terénem. 

Podmínky určené k výrobě, vycházející ze zkušeností bojů na čínském bojišti, nebyly plně dosaženy. Přesto získala japonská pěchota základní krytí proti nepřátelské palbě a dopravní možnosti na bojišti se viditelně zlepšily. Výroba byla tedy menšího rozsahu, hlavně ve prospěch rychlejších kolových neobrněných nákladních automobilů. Výroba začala plně roku 1944, kdy ve stejném roce došly první kusy japonským jednotkám. Několik kusů bylo nasazeno i v obranných bojích na Filipínách, přičemž ale většina byla potopena na během dopravy společně s transportními loďmi, jejichž byly součástí, zbytek sloužil jako mobilní velitelská stanoviště. Výroba skončila roku 1945 s kapitulací Japonska. Několik kusů bylo po válce prodáno civilnímu sektoru, kdy byly zbaveny výzbroje a skončily v civilním sektoru jako popelářské stroje v Tokiu.

Typ 1 Ho-Ki

> typ : obrněný transportér k převozu pěchoty

> výrobce : firma Hino Motors

> vývoj : 1941 – 1944

> hmotnost : 6,5 t

> rozměry : délka 4,78 m, výška 2,58 m, šířka 2,19 m

> pancéřování : 6 mm

> posádka : 2 +13 mužů

> rychlost : až 42 km/h

> pohon : diesel 134 PS/2000 rpm 134

> výzbroj : -

> výroba : neznámé množství

Vývoj začal roku 1941 (jiný zdroj 1942), když japonské velení vydalo žádost o univerzální dělostřelecký tahač s schopností pojmout obsluhu děla i s ochranným výsadkem. Řešením na tyto požadavky byla opět oslovena firma Hino Motors. Přestože si japonské velení uvědomilo potřebu pásového tahače již po začátku války v Pacifiku, s hromadnou výrobou typu 1 Ho-Ko se započalo až roku 1944. Počet vyrobených kusů není znám.

Podobně jako Typ 1 Ho-Ha, měl býti nasazen i Typ 1 Ho-Ki roku 1944 na Filipínách, všechny ovšem zřejmě skončily na mořském dně po potopení transportních lodí. Několik málo strojů skončilo i na čínském bojišti, kde se ovšem zřejmě žádných velkých střetů nezúčastnil. Typ Ho-Ki nedisponoval žádnou oficiální sekundární výzbrojí, ovšem bylo možné instalovat jeden kulomet, schopný ostřelovat týl stroje.

Typ 98 So-Da

> typ : obrněný transportér k převozu pěchoty

> výrobce :  ?

> vývoj : 1941 – ?

> hmotnost : 5 t

> rozměry : délka 3,8 m, výška 1,6 m, šířka 1,9 m

> pancéřování : 12 mm

> posádka : 2 + 6

> rychlost : až 40 km/h

> pohon : Vznětový motor 65 PS/2300 rpm

> výzbroj : -

> výroba : neznámé množství

Transportér byl postaven na podvozku tanku Typ 97 Te-Ke. Přestože původně měl sloužit k přepravě výsadku pěchoty, malý prostor umožňující pojmout pouze 6 osob výsadku mu zapříčinil, že po krátké historii nasazení v Číně co by vozidla pro přepravu pěchoty skončil jako muniční a dělostřelecký tahač. V roli dělostřeleckého tahače vydržel až do konce války. Několik málo těchto vozů bylo ukořistěno i indickými jednotkami a aktivně využívány.

Typ 97

Obrněný transportér vz. 97 vycházel z tanku vz. 97, přičemž největší změnou bylo odstranění věže. Japonské obrněné transportéry byly většinou nepoužitelné v husté džungli, proto většina z nich skončila v otevřeném terénu Mandžuska.

Zdroje:

Wikipedia.org

htrueknowledge.com

ww2drawings.jexiste.fr

ww2db.com