EKW C-36 byl švýcarský víceúčelový stíhací bombardér, postavený roku 1939 švýcarskou firmou Eidgenössische Konstruktions Werkstätte, též K+W (švýcarské federální výrobní síly) ve Thunu. Šlo o nový letoun vyvinutý speciálně pro švýcarské letectvo (společně s typem C-35), s cílem nahradit dosluhující Fokker C.V.
Zájmu Švýcarska o nový letoun se chytla pouze firma K + W, která se představila s dvouplošným C-35 a jednoplošným C-36. Nakonec byly přijaty oba typy, přičemž C-35 zůstal na svém původním postu pozorovacího-výcvikového stroje, zatímco C-36 se zařadil do výzbroje jako bitevní. Roku 1936 byla švýcarským velením zvažována objednávka na 80 kusů tohoto stroje. Nakonec bylo od tohoto nápadu odstoupeno a Švýcarské letectvo se zaměřilo na získání strojů Bf-110 ze sousedního Německa či francouzských strojů Potez 63. Tyto snahy nakonec skončily neúspěchem, proto bylo roku 1938 firmě EKW povoleno vypracovat podorbnější plány stroje a sestavit pokusný prototyp.
Prototyp, s označením C-3601, se poprvé dostal do vzduchu 15.května 1939. Během testů 20.srpna 1939 ovšem havaroval (zřejmě kvůli zvýšenému chvění křídel), proto byl postaven druhý prototyp s označením C-3602, vybavený silnějším motorem a vrtulí s vyšší konstantní rychlostí. 30.listopadu 1939 došlo k pokusným letům, které byly úspěšné a následovala objednávka na 10 předsériových kusů se zatahovacím podvozkem, na kterých se začalo pracovat v roce 1940.
Jednalo se o celokovové, dolnoplošné, dvoumístné letouny celokovové konstrukce, se zatahovacím podvozkem včetně zadního zatahovacího ostruhového kolečka.
První stroje vstoupily do aktivní služby v roce 1942. Ovšem k žádnému bojovému střetu tohoto typu nikdy s cizím strojem nedošlo. Do roku 1944 bylo postaveno 142 strojů, dalších šest bylo postaveno z náhradních dílů během let 1947-48.Ppo válce došlo k další výrobě, přičemž verze C-3604 bylo postaveno 12 sériových strojů plus jeden prototyp, a verze C-3605 byla v počtu 24 kusů konvertována z typu C-3603-1.
Stroje C-36 posledních verzí sloužily ve švýcarském letectvu až do roku 1988.
Verze:
C-3601
První prototyp s dlouhým rozpětím křídel, pevný podvozek, pohonná jednotka motor Hispano-Suiza 12YCrs o výkonu 641 kW (860 koní)
C-3602
Druhý prototyp se zatahovacím podvozkem, pohonná jednotka motor Hispano-Suiza 12Y-51 o výkonu 746 kW (1000 koní)
C-3603
Sériová verze poháněná motorem Hispano-Suiza 12 Y-51 o výkonu 746 kW (1000 koní)
výzbroj: jeden 20mm kanón Oerlikon (palba přes vrtule), dva 7.5 mm kulomety v křídlech a dva kulomety v zadní kabině
C-3603-0: zkušební letadlo s dlouhým rozpětím (15.10 m)
C-3603-1: hlavní verze s krátkým rozpětím (13.74m)
C-3603-1 Tr: cvičná verze, dva kusy
C-3604
Hmotnostně těžší a lépe vyzbrojený typ C-3603, poháněný motorem Saurer YS-2 o výkonu 929 kW (1245 koní)
výzbroj: tři 20mm kanóny Oerlikon (palba přes vrtule a dva v křídlech), dva 7.5 mm kulomety v křídlech a dva kulomety v zadní kabině
C-3605
Turbovrtulová verze poháněná motorem Lycoming T53 dosahující rchlosti 560km/hod. Ale de facto se již jedná o stroj nové generace.
Technické údaje:
Posádka: 2
Délka: 10.23 m
Rozpětí: 13.74 m
Výška: 3.29 m
Nosná plocha: 28,4 m 2
Hmotnost (prázdný stroj): 2315 kg
Hmotnost (plně vybavený stroj): 4085 kg
Pohonná jednotka: lišila se podle verze
Výkon
Maximální rychlost: do 560 km/h
Dolet: 680 km
Dostup: 8700 m
Stoupání: 10.4 m/s
Výzbroj
1 × 20 mm kanón a 2 × 7,5 mm kulomety (pevně usazené v předí části letounu)
2 x 7,5 mm kulomety v zadní kabině
400 kg (880 lb) bomb
Zdroje:
enotes.com
en.wikipedia.org
flugzeuginfo.net
res-aeronautica.com
Žádné komentáře:
Okomentovat