EKW C-35 byl švýcarský cvičně - pozorovací dvoumístný dvouplošný letoun, postavený roku 1930 švýcarskou firmou Eidgenössische Konstruktions Werkstätte, též K+W (švýcarské federální výrobní síly) ve Thunu. Šlo o nový letoun vyvinutý speciálně pro švýcarské letectvo, s cílem nahradit dosluhující Fokker C.V.
Zájmu Švýcarska o nový letoun se chytla pouze firmy K + W, která se představila s dvouplošným C-35 a jednoplošným C-36. Nakonec byly přijaty oba typy, přičemž C-35 zůstal na svém původním postu pozorovacího-výcvikového stroje, zatímco C-36 se zařadil do výzbroje jako bitevní. Po celkových testech bylo švýcarským velením objednáno v roce 1936 40 kusů. První kus obdrželo švýcarské letectvo v květnu 1937, zbytek byl dodán do konce roku 1938. Dalších osm kusů bylo postaveno v letech 1941-42 z náhradních dílů.
Po vypuknutí války měla Fliegertruppen ve stavu tři letecké pluky (Fliegerregiment 1, 2 a 3), které dohromady disponovaly celkem sedmi letkami (Fliegerkompanie) vyzbrojenými víceúčelovými dvouplošníky EKW C-35. Letouny C-35 byly využívány k pozorování a výcviku, přičemž ovšem došlo ke kuriózním situacím (minimálně jedné), kdy se osádka letounu C-35 pokusila zahnat německý dvoumotorový bombardér. Ovšem získání sestřelu bylo nad výkony švýcarské osádky (schopnosti osádek deklasovaly výkony letounu), německý stroj zmizel nad Německem.
V atmosféře vítěze nad Francií vyslala Luftwaffe 8.června 1940 několik Bf-110, jež nedávno zářily z bitvy o Francii s úkolem vyprovokovat švýcarské stíhače k boji a co nejvíce jich sestřelit. Vyprovokování se Němcům podařilo, když jejich Bf-110 sestřelily bezbranný pozorovací C-35, oba letci přitom zahynuli v troskách letounu. Odpověď švýcarského letectva byla jasná - boj přijmula. Do vzduchu se vzneslo14 stíhaček Bf-109 a Dewotine D.27 s bílými kříži na rudém podkaldu na křídlech. Výsledné skóre není přesně známo, ale Luftwaffe musela domů ,,se svěšeným ocasem."
Poslední kusy byly vyřazeny roku 1943, přičemž je nahradily stroje F&W C-3603. Zbylé stroje vydržely ve službě až do roku 1954, po zybtek války dokonce v úloze nočních stíhačů.
Verze:C-35
Verze stavěná (ve službě) v letech 1937-1954. Celkem vznikly dva prototypy, 80 sériových a 8 dalších kusů postavených mimo sérii
C-35-1
Verze provozovaná v letech 1943-1954. Postaveno 65 sériových kusů
Technické údaje:Posádka: 2
Délka: 9.54 m
Rozpětí: 13.08 m
Výška: 3.75 m
Nosná plocha: 32 m2
Hmotnost (prázdný stroj): 2190 kg
Hmotnost (plně vybavený stroj): 3130 kg
Pohonná jednotka: 1 × pístový motor Hispano-Suiza HS-77 (licenčně postavená Hispano-Suiza 12Ycrs), výkon 642 kW (860 hp)
Výkon
Maximální rychlost: 335 km/h
Dolet: 750 km
Dostup: 8000 m
Stoupání: 11.51 m/s
Výzbroj
1 x 20mm kanón (palba přes vrtule)
2 x 7.5 mm pevně usazené kulomety v křídlech
1 x 7,5 mm pevně usazený kulomet v zadní kabině
22 liber (22 kg) bomb pod křídly
Zdroje:
plane.spottingworld.com
http://www.aircraft-specs.com
Wikipedia (anglická, francouzská)
fronta.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat