Jinak za zánik Polska v letech 1772-95 stál polský král Stanislav II. August Poniatowski, jež ovšem byl politicky sláb a zcela pod taktovkou ruské carevny Kateřiny II. A podle všeho nejen na politické scéně, ale i v posteli.
Na polský trůn se Stanislav August dostal z vůle carevny Kateřiny II., jejímž oblíbencem (a snad i milencem) byl. Kateřina velmi dobře znala jeho mírnou povahu a viděla v něm povolný nástroj, s jehož pomocí bude možné posilovat ruský vliv v upadajícím polském státě. Stanislav se sice jako král snažil hájit zájmy země, ale k prosazení nutných reforem neměl ani autoritu, ani mocenskou základnu. Za jeho vlády proběhla všechna tři dělení Polska – po posledním z nich přestal stát úplně existovat. Stanislav August abdikoval (1795) a dožil v ruském exilu.
Jinak za zánikem Polska stálo samotné Polsko, hlavně se svou politikou vůči okolním státům. Nejhorší byla politická pasivita za vlády Augusta III. v letech 1733–1763, v níž se Polsko nevměšovalo do mezinárodních vztahů, největším problémem ovšem byla nejednota polských šlechticů, jež mezi sebou bojovali o moc. Navíc se do dění v Polsku dostávala i povstání na porobených území, jako např. na Ukrajině, kde docházelo k lidovým povstání proti polské šlechtě (navíc s vydatnou podporou Ruska). Navíc díky finančním problémům Polska byla oslabena i armáda, jeř činila pouhých 24 000 mužů.
Chronologie
1772 – První dělení Polska
1793 – Druhé dělení Polska
1794 – povstání Tadeusze Kósciuzska (přes počáteční úspěchy potlačeno),
1795 – Třetí dělení Polska
Angažmá v Polsku se jako první účastnilo Rusko, jež ovšem muselo díky válce s Tureckem oddálit své plány s Polskem. Ve stejnék roce obsadil pod záminkou vytvoření zdravotního kordónu proti epidemii pruský král Fridrich II. Veliký část severního polského území – tzv. „královské Prusy“. Rovněž Rakousko okupovalo Spišsko a podkarpatská území. Roku 1771 vtrhly do Polska i carské posily pod vedením ruského vojevůdce A. V. Suvorova.
Roku 1772 byla uzavřena Prusko-Rusko-Rakouská dohoda, díky níž si tyto tři mocnosti přivlastnily části polských území:
PRUSKO
-území Warmie, vojvodství Pomořanské, Malborské a Chelmiňské a menší části Velkopolska
-rozloha cca.36 000 km² s více než půl miliónem obyvatel
RUSKO
-území Livonska, vojvodství Polocké, Mstislavské a díly vojvodství Minského a Vitebského
-rozloha 92 000 km² s 1 300 000 obyvateli převážně běloruské národnosti
RAKOUSKO
-území na jih od horní Visly, části vojvodství Sandoměřského, Krakovského, knížectví Osvětimského a Zatorského a dále Podolí a části Volyně.
Druhé dělení Polska
Roku 1773 polský sněm ratifikoval dohodu o dělení Polska, přičemž se velmi orientovalo na Rusko. Kateřina Veliká totiž chtěla prosadit v Polsku svůj vliv, proto totiž neměla důvod Polsko jako stát rozbíjet. V 80. letech se změnila situace na jihu Ruska, které chtělo ovládnout černomořskou oblast na úkor Turků. Proti Turecku vystupovalo i Rakousko a jejich společné cíle je nakonec sblížily. Této situace chtěl Stanisław August vytěžit, ovšem carevna jej odmítla.
Roku 1783 se Rusko stále nemohlo prosadit ve válce s Tureckem, navíc svůj stav ve válce s Ruskem, vyhlásilo i Švédsko. Roku 1790 byla podepsána Prusko-polská spojenecká smlouva (Prusko stálo v rusko-turecké válce na straně Osmánů). Prusko přitom požadovalo po Polsku Gdaňsk a Elblag a jako náhradu slibovalo území na účet Rakouska. Následujícího roku vyhlásil Stanisław August novou ústavu, která byla v normální situaci bežných společenských změn v Evropě, ovšem která se nelíbila polské šlechtě. Polští šlechtici proto požádali ruskou carevnu Kateřinu II. o pomoc, a tak roku 1792 vpadly do země dvě ruské armády. Po krátkých bojích mezi Rusy a Poláky požádalo Polsko o příměří.
Při tzv. Druhém dělení (1793) se opět území Polska scvrklo:
PRUSKO
-území Toruň, Gdaňsk, vojvodství Poznaňské, Hnězdenské, Kališské, Sieradzské, Inowroclawské, Brestsko-kujavské a Plocké a část Mazovska a Dobrzyňsko
-rozloha 58 000 km²
RUSKO
-získalo vojvodství Kyjevské, Braclavské, Podolské a části vojvodství Volyňského, Brestsko-litevského, Nowogrodského, Minského a Vilenského.
-rozloha cca 250 000 km² (jednalo se převážně o ploské území v Bělorusko a Ukrajině)
Třetí dělení Polska
Po druhém dělení odešlo z Polska mnoho inteligence přičemž díky tomu se položily základy pro různé spolky. 24. března 1794 vyhlásil Tadeusz Kościuszko (polský a americký generál, pevnostní inženýr, účastnil se americké války za nezávislost, roznítil protiruské povstání a byl nejvyšším vůdcem povstání v roce 1794) na krakovském náměstí povstání pod heslem „Volnost, územní celistvost, samostatnost“ . Povstání zpočátku dosáhlo velkých úspěchů. v počátku velké úspěchy. Povstalci jednali o podpoře s revoluční Francií, naděje pomoci od francouzských revolučních vojsk se rozplynula. Poláci v tom stáli sami. Po dobytí varšavských předměstí Rusy začalo Polsko opět jednat o příměří.
Mezitím probíhala jednání mezi třemi mocnostmi o tzv. Třetím dělení Polska (1795).
RAKOUSKO
-získalo území mezi Bugem, Vislou a Pilicí spolu s Krakovem
RUSKO
-získalo zbytky Livonska, Polesí, Litvy, Volyňska a Žmudě, tedy zhruba země po Bug a Němen
PRUSKO
-získalo zbytkové území Polska, na kterém se nacházela i Varšava
25.listopadu 1795 podepsal Stanisław August svoji abdikaci. Polsko jako stát zaniklo.Obnovené Polsko spatřilo světlo světa až po skončení první světové války.
Podíl jednotlivých mocností na úkor Polska (celkově):
Podíl byl vcelku nerovnoměrný. Počty o rozloze a obyvatelstvu se dosti lišily od ,,bratrského" vyrovnání:
RUSKO
-62 % území a 45 % obyvatelstva (včetně východních málo rozvinutých litevských, běloruských, ruských a ukrajinských zemí)
PRUSKO
-20 % území a 23 % obyvatelstva (nejmenší podíl, ovšem nejvíce hospodářsky vyvinuté území bývalého Polska).
RAKOUSKO
-18 % území a 32 % obyvatelstva (největší podíl obyvatelstva, hospodářsky zaostalé).
Žádné komentáře:
Okomentovat