Německo-polský pohraniční konflikt z let 1919-21

Polsko se v průběhu několika pohraničních šarvátek pokusilo získat nová území na úkor okolních sousedů. Největší zájem mělo o Horní Slezsko, které chtělo anektovat celkem čtyřikrát na úkor Německa, ovšem neúspěšně.

První pokus o získání tohoto území proběhl v únoru 1919, kdy polské bojůvky, pod vedením Wojciechem Korfanta, zahájily ozbrojený útok na toto území. Zdejší jednotky Freikorpsu, za vydatné podpory místního německého obyvatelstva, zahájily partyzánskou válku proti polským jednotkám. Tyto akce celkově oslabily zásobování polských jednotek a zdržovaly polské zálohy mimo hlavní bojové síly. Když Freikorps zahájil z Německa protiútok, získal většinu území zpět.

17. srpna, 1919, okolo 02:00, bylo zahájeno ,,První polské povstání" (i když se jednalo o druhý polský pokus získat toto území). Polský velitel nacionalistů, Wojciech Korfanty, shromáždil pro útok celkem 22 tisíc povstalců, různě vyzbrojených. Polským silám se zpočátku dařilo (podařilo se jim dokonce dobýt několik skladišť s dělostřeleckou municí), ovšem zdejší síly Freikorpsu se dokázaly reorganizovat a během jednoho dne usměrnit polský postup jedním směrem, díky čemuž se stal polský postup ohroženějším. 18.srpna německým obráncům dorazily posily, včetně Brigády Erhart a 3. Marine-Brigade von Lowenfeld. Obě jednotky podléhaly velení generála Karla Höfera.

Během bojů ve dnech 18.-25. srpna získali němečtí obránci převahu a protiútokem zatlačili polské jednotky na demarkační hranici ustanovenou státy Dohody.

Obrněný vůz ,,Korfanty" během bojů ve Slezsku

Na večer 17.srpna vyhlásil Wojciech Korfanty ,,Druhé polské povstání" (třetí polský pokus), během kterého bylo zabito přes 300 německých civilistů. Ovšem podobně jako v předchozím útoku, ani nyní nedokázali Poláci převzít iniciativu, navíc zdejší jednotky Freikorpsu kladly odhodlanější odpor, než na jaký byli Poláci připraveni. Korfantyho povstalci byli opět nuceni ustoupit na demarkační linii a povstání skončilo.

17. března 1921 proběhlo hlasování, v němž se všechna Hornoslezská města rozhodla o svém setrvání v Německu. Reakcí na to Korfanty okamžitě mobilizoval své stoupence a 3. května postupně dobyl města Pless, Ryback a Formowitz a 6. května měly Korfantyho jednotky již pod kontrolou dvě třetiny východního Slezska.

Do oblasti se začaly stahovat všechny možné jednotky Freikorps z celého území Německa. Nejvzdálenější jednotky dorazily dokonce z jižního Německa a Rakouska. A zatímco mnoho členů Freikorpsu infiltrovalo v přestrojení za civilisty území obsazená Poláky,jejich velení mezitím plánovalo protiútok.

 

Jednotky Freikorpsu.
Nejvýš na voze sedící muž je Rudolf Hess !

Bitva u Annabergu

V této chvíli byla nejvhodnější situace k zahájení masivního protiútoku německých sil. Generál von Hülsen, v této době velitel jednotek Freikorpsu vybral jako primární cíl protiútoku dominantní bod východních planin od Odry - Annabergský klášter, svatostánek svaté Anny, patronky slezských Němců. Podél Odry se večer 20.května rozmístilo sedm batalionů Freikorpsu. Jejich cílem bylo dobýt  Annaberg, vytlačit polské síly z oblasti a osvobodit německé zajatce z jejich ,,pohostinství."

Německý protiútok začal 21.května ve 2.31 ráno. V mlhavé tmě vyrazilo 900 mužů ve dvou uskupeních ze svých pozic.Němci zahájili svůj útok na severu proti pluku polských slezských povstalců z Pless (Pszczyna), pod velením Franciszek Rataj. Polské síly byly zcela zaskočeny. Ty se sice pokusily o bodákový protiútok, ovšem byly odraženy. 

Německým silám se navíc podařilo ukořistit dvě děla, která byla použita při dobývání Annabergu. Následovaly těžké pouliční boje. Náměstí AnnaBergu bylo konečně dobyto v 11:30 hod. 

Síly Freikorps stále pokračovaly v útoku a získali tak předmostí  na východním břehu Odry 25 km hluboké a způsobily Polákům těžké ztráty.

Freikorps osvobodily nejen oblast Annabergu, ale také město Rosenberg a ulevily městu Kattowitz, které bylo pod neustálým polským tlakem.

10.června bylo vyhlášeno příměří.Na začátku července do oblasti bojů vstoupily Dohodové síly a vytvořily nárazníkové pásmo. Sporné území Horního Slezska bylo postupně rozděleno mezi obě země – Německo a Polsko. Město Annaberg zůstalo v Německu až do roku 1945, kdy se v Postupimské dohodě stalo součástí Polska v rámci Postupimské dohody.

Německé ztráty činily 120 mrtvých, polské ztráty nejsou známy.