Bf-110 (v cizích službách)

Německo jako hlavní stát vedoucí válku na evropském kontinentě a v Africe mělo i své menší spojence, tzv. satelity, jež jej podporovaly buď jako válečně,spoluúčasti na tažení Německa (např.Itálie, Maďarsko) či na hospodářské injekce německému průmyslu v podobě ropy (Rumunsko). I přes jeho dá se říci kvality, nebyl Bf-110 exportován tak intenzivně jako např. Bf-109 či He-111.

Itálie
Roku 1942 započalo italské letectvo (Regia Aeronautica) formování nočních stíhacích jednotek. Ty ovšem byly většinou vybaveny zastaralými dvouplošníky CR.42. Proto nově vzniklé jednotky měly dostávat dvoumotorové víceúčelové stroje. Ovšem těmi Itálie nedisponovala (maximálně na projektových papírech). Proto bylo v Německu objednáno 24 kusů Bf-110F, jež měly býti vybaveny radary FuG 202. Ovšem byly dodány tři Messerschmitty, navíc starší verze C. Dva letouny byly přiděleny k 235. Stormo 60. Squadriglia C.T. a třetí byl přiřazen k 41. Gruppo B.T.
Ovšem v Německu se začala výroba přeorientovávat na jednomotorové stíhací letouny (prioritou byla výroba typů Bf-109 a Fw-190) čímž výroba dvoumotorových stíhačů, jako např. Bf-110, poklesla na požadavky Luftwaffe. Němci poté italskou pohledávku anulovali.
Italští letci se s Bf-110setkali ještě jednou a to v roce 1944, v letectvu Italské sociální republiky. Jednalo se ovšem pouze o dva kusy Bf-110G přidělených ke 170. Stormo, ovšem pouze za účelem testování. Ostatně, ani tato jednotka nikdy bojové lety neuskutečnila.

Maďarsko
Koncem roku 1944 předala Luftwaffe maďarské 101. eskadře nočních stíhacích letounů maďarského královského letectva nezjištěný počet letounů Bf-110 verze F-4 a šest kusů verze G-4. Na těchto strojích se maďarští letci několikrát setkali se sovětskými nočními bombardéry. Tato jednotka bojovala až do poloviny března 1945, kdy byla zničena.

Rumunsko
V rumunském letectvu sloužilo pouze několik kusů. Jednalo se o dva až tři kusy různých verzí získaných od maďarského letectva. Za zmínku stojí, že rumunské letectvo používalo zajímavou směsici letadel (Bf-109, He-111, atd.), přes vlastní domácí výroby , německou a maďarskou.

Sovětský svaz
Tato část stojí za zmínku protože, SSSR jak se většina lidí domnívá nezískal první exponáty Bf-110 až za války s Německem, ale údajně již dříve. Roku 1940 údajně SSSR zakoupil v Německu tři nebo pět kusů Bf-110 verzí C a D. Tyto letouny byly testovány ve sovětských zkušebních střediscích. Za zajímavost stojí i to, že jeden kus byl experimentálně v roce 1940 vybaven pro zkoušky sovětským kanónem MP-6 ráže 23mm.
První ukořistěné letouny po vypuknutí války se dodávali většinou hned k testování. V září 1941 byl u 158. IAP testován jeden Bf-110 C. Zkoušky se hlavně soustředily na vlastnosti letounu za letu. Roku 1942 byl ukořistěn jeden Bf-110 D a využíván 750.lukem letectva dálkového doletu k průzkumným letům za frontovou linii. Při jednom z letů by letoun sestřelen sovětskou PL obranou v okolí Tuly.
Jeden kus byl Bf-110 byl vystavován roku 1944 na výstavě ukořistěné výzbroje v Moskvě.

Jednotlivé kusy se objevily i v jednotkách západních spojenců, ovšem to se jednalo o jednotlivé letouny jednotlivých pilotů, většinou leteckých es, jež si mohli takovéto ,,výstřelky" dovolit.