Úvod k vývoji tankové školy v Polsku v letech 1918-1939:
Po první světové válce britská armáda hledala, v rámci
šetření finančních prostředků, které byly pro armádu velmi omezené po skončení
prvního světového konfliktu, s vývojem vhodného nástupce prvoválečných tanků.
Do té doby za první světové války, britská armáda nasadila masově pouze
neohrabané tanky typu MARK. Francouzská armáda nasadila o něco povedenější
lehké tanky typu FT-17. Oba tyto stroje byly páteří svých armád v letech
1916-1918. Po skončení války byla viditelná redukce obou armád (britské a francouzské),
tj. snižování počtu branců, techniky a letectva, včetně finančních prostředků
do nich vložených.
Většina armád po skočení konfliktu začala investovat
(omezené) prostředky do vývoje vlastních tankových konstrukcí - příkladem je
britská armáda, která svoji taktiku založila na lehkých (Light tank),
křižníkových (Cruiser) a pěchotní (Infantry) tanky. Zatímco většina armád
evropských zemí (vyjímkou byl Sovětský Svaz - ten ovšem produkoval velká
množství různých konstrukcí od lehkých tanků po těžké více věžové a Británie)
se upřela na cestu vývoje lehkých, rychlých tanků.
Jiná byla situace
v Německu, které nemělo mít v důsledku Versailleské smlouvy žádný tank. Po
nástupu Adolfa Hitlera k moci začala výroba lehkých tanků PzKpfw I a PzKpfw II,
měly sloužit jako cvičné a přechodné tanky do doby, než budou vyvinuty tanky
pro skutečné bojové použití PzKpfw III a PzKpfw IV. PzKpfw III byl plánován
jako hlavní bitevní tank a PzKpfw IV jako těžký podpůrný tank.
Situace v Polsku po skončení prvního světového konfliktu
(po kterém opět získalo samostatnost), se táhla zpočátku v kořenech cesty
francouzské tankové školy, což vedlo k nákupu 120 kusů krátce po vzniku státu.
Při vypuknutí konfliktu v září 1939 polská armáda disponovala ještě 102 kusy
tohoto typu tanku. Přestože polská armáda měla poměrně dost velký tankový park,
musela se s otázkou zastarávání tohoto typu tanku začít ohlížet po novém typu -
byly zde dvě možnosti: nákup a vlastní vývoj.
Nový tank pro polskou armádu:
Výsledkem byly projekty a sériová výroba tanků 7TP a
samohybných stanovišť TK-3 a TKS, lišící se výzbrojí. Ovšem doba a technologie
s ní šli rychleji, než si polská armáda byla ochotna připustit. Navíc se
všechny stávající tanky řadily do kategorie lehkých a proto neměly v polské
armádě oporu tanků těžších, tj. středních pro boj se středními tanky soupeře.
Po roce 1935 proto (neochotně) byla polská armáda nucena vypsat soutěž na nový
(a první) polský tank střední kategorie.
Do soutěže se zapojily tři polské firmy: KSUS a
BBTBr.Panc. a PZInż - a to každá s vlastním projektem.
Přestože 20 tun nikdy žádný neměl mít, stalo se 20/25 TP
oficiálním názvem nového projektu. Do něj firmy přišly se svými návrhy:
- tank o hmotnosti 22 tun firmy KSUS
- tank o hmotnosti 23 tun firmy BBTBr.Panc.
- tank o hmotnosti 25 tun firmy PZInż
Rozdíly ve výpočtech hmotnosti se lišily od možné vezené
výzbroje a síly pancéřování:
BBTBr
(projektovaný v 1936-1937) - hmotnost 23t, hlavní výzbroj 40mm
protiletadlový kanón Bofors nebo 75mm polní dělo wz.1922/24, 7 mužů posádky,
max. rychlost 40km/h a pancéřování 50mm
KSUS - hmotnost 22t, hlavní výzbroj 40mm protiletadlový
kanón Bofors nebo 75 mm polní dělo a pancéřování 35 mm (údajně ale rozdíl dvou
možných kanónů je pouze možností spojené hlavní výzbroje v podobě 40mm Bofors
jako vedlejší hlavní výzbroje vedle 75mm kanónu)
PZInz - hmotnost 25t, hlavní výzbroj 75 mm polní dělo wz.
1922/1924 a pancéřování 80mm
Sekundární výzbroj se každého projektu měla skládat z:
3 × 7.92 mm CKM wz.30 (projekty firem KSUS a BBTBr.Panc.)
1 × 7.92 mm CKM wz.30 (projekty firmy PZInż )
Pohonné jednotky jednotlivých projektů byly již více než
rozdílné:
-2 motory o výkonu 300 HP verze KSUS (27 HP/ 1 tunu)
-1 motor o výkonu 500 HP verze BBTBr.Panc. (22 HP/ 1
tunu)
-1 motor o výkonu 400 HP verze PZInż. (16 HP/ 1 tunu)
Tento výkon by dával tankům možnost jet rychlostí:
-45 km / h (KSUS)*
-40 km / h (PZInż.)*
-40 km / h (BBTBr.Panc.)*
*po zpevněném cestě jako asfaltové silnice či ve městě.
Je možné, že v otevřeném terénu by se jejich rychlost snížila až na polovinu.
Rovněž rozdílná koncepce projektů se odrazila na možném
počtu osob nutných k bojovému použití tanku:
PZInż. - 5 osob
KSUS - 6 osob
BBTBr.Panc. - 7 osob
Pojezdové ústrojí mělo být podobné jako u tanku 7TP.
Podvozek sestával na každé straně z:
-hnací kolo vpředu
-osmi dvojitých pojezdových kol
-napínací kolo vzadu
-čtyř napínacích kladek
Rozměry uvedené v plánech projektů:
Délka: 7300 mm
Výška: 2600 mm
Šířka: 2000 mm
Polská megamánie?
Nakolik bylo Polsko na počátku 40.let provést výrobu
prototypů všech tří typů je dnes zcela nemožné odpovědět. Je ale možné vyslovit
myšlenku, že v případě jejich výroby se Polsko zařadilo mezi státy jako
Francie, která disponuje těžkými tanky (hlavně hmotnostně) s úctihodnou
výzbrojí na svoji dobu, ovšem vozidla by trpěla podmotorováním a vysokou
spotřebou pohonných hmot. Jelikož Polsko navíc nedisponovalo tak velkou
základnou pro tankovou výrobu jako Francie, lze i diskutovat o tom, kolik
vlastně by se z výrobních hal dostalo těchto tanků do jednotek polské armády.
Zdroje:
en.wikipedia.org
planetarmor.com
achtungpanzer.com
Žádné komentáře:
Okomentovat