Obrněný vlak Orlík (Československo)

V březnu 1918 bolševická vláda podepsala s Německem a Rakouskem-Uherskem mírovou smlouvu, podle níž mělo Rusko propustit všechny válečné zajatce. Zároveň mělo dojít k odzbrojení legií a  jejich vydání do Rakouska - Uherska. Do té doby proběhlo několik iniciativních pokusů o odzbrojení legií, nyní, pokud by tak nebylo učiněno, by byl porušen jeden z bodů mírové smlouvy.

Bolševici se ovšem přepočítali, jelikož síla legionářů dosahovala plných 50 tisíců mužů, kteří po rozdrcení počátečního odporu Bolševiků obsadili celou trans sibiřskou magistrálu, vedoucí z Moskvy do Vladistoku. Bolševické velení bylo tímto vývojem překvapeno a nasadilo proti legionářům i obrněných automobilů a obrněných vlaků.

V červnu 1918 obsadili legionář města Vladivostok, Chita a Omsk a směřovali směrem na sever k Moskvě.29.května legionáři zajali ve stanici Penza III bolševický obrněný vlak, kde ho zastavila jednotka prap. Šrámka. O dva dny později se Orlík účastnil bojů při převzetí Alexandrovského mostu přes řeku Volha, kdy byl kolem 9. ranní poškozen bolševickou ,,divokou" lokomotivou, vypuštěnou z Obšarovky. Přestože byly způsobeny pouze opravitelné škody, došlo k reorganizaci uspořádání vlaku. Před vůz s dělem byl přistaven plošinový vůz, který byl zpevněn pytly s pískem a železničními pražci. Následující na obrněné technice:
- obrněný automobil Armstrong-Whitworth-Fiat zcela zničen
-jednověžový Austin těžce poškozen

Složení vlaku Orlík (před srážkou)
-58 mužů
-9 kulometů
-2 obrněná auta (jedno ukořistěné bolševické s jménem Adskij, druhé bezejmené se znakem Kornilovců)


Po reorganizaci:
-56 kulometčíků oddílu Kolta
-10 kulometčíků oddílu Maxima
-jedna četa pěchoty
-jedna četa 1. technické roty
-jedna četa zákopníků 4. pluku (techn. a zák. četě velí ppor. Untermuller)
-jednoho děla s obsluhou od 3. baterie (velitel br. Melichar)

V této sestavě  se účastnil bojů na magistrále, přičemž největšího střetnutí se účastnil během tzv. bitvy o Samaru, kdy poskytoval palebnou podporu během přechodu řeky. Během krytí zničil střelecká postavení bolševických sil, včetně kulometného hnízda v dominantním mlýně. Poté poskytoval přesnou palebnou podporu jednotkám přímo ve městě, kde se podařilo obsadit celé město a zajatecký tábor s 8000 zajatci.

Obsazení Samary poskytlo našim legiím dostatečné zázemí pro další postup, zásoby a hlavně i příliv nových dobrovolníků české a slovenské národnosti. Při odchodu legií z Ruska zůstala většina těžkých zbraní na místě, kde ji převzaly ruské ,bílé´ jednotky a dohodové intervenční jednotky.

Část výzbroje (hlavně obrněné automobily) byla prodána Korejcům, dělostřelecká výzbroj zanechána na místě, kde ji převzaly intervenční jednotky. Samotný vlak byl zřejmě převzat japonskou armádou, jeho osud však není znám.

Další možností je, že vlak ve dvacátých letech sloužil ruských dobrovolců v Číně, kteří bojovali na straně Číňanů na území Mandžuska v řadách Fengtianské armády. Japonci se vlaku zmocnili začátkem třicátých let a údajně jej předali Kvantungské armádě.