Československé T-34/85

Válečná služba
První tanky typu T-34/85 dostala 1.čs. samostatná brigáda v létě roku 1944, kdy převzala tři stroje. O těchto strojích není moc známo, ovšem minimálně jeden kus mohl býti vyzbrojen ještě starou variantou kanónu D-5T. Tanky byly natřeny klasickou zelenou a nenesly zřejmě žádná označení.

Další kusy ve větším počtu se dostaly do výzbroje brigády v únoru 1945, čímž byla doplněna na plný stav. Jednotce bylo celkově dodáno 52 T-34/85. Ve většině případů šlo o stroje z továrny číslo 112 v Gorkém. Většina strojů tak byla vybavena charakteristickou tzv. kompozitní věží. Během válečných událostí ovšem několik strojů prošlo opravou v továrním závodě č.115 v Brjansku. Tím se u brigády objevovaly i T-34/85 s jinými typy věží.

Zbarvení válečných T-34/85 tvořila klasická sovětská zelená. Jsou ovšem i případy kdy se na kamufláži zelené objevilo několik hnědých, v zimním období i bílých polí barvy. Označení tvořilo bílé trojmístné číslo (v některých případech lemované tmavší barvou, zřejmě červená či modrá). Ty se objevovaly na bocích a na zádi věže.

Během bojových operací se na strojích neobjevovaly žádné kokardy ani jiné výsostné označení. Ke konci války zůstalo brigádě devět T-34/85, jež byly v polovině května 1945 dodatečně označeny kokardami na přední straně věže (pozn.:modrý klín směřoval nahoru).
Jako doplnění válečných ztrát převzali naši tankisté 15.května 1945 v Drážďanech 42 nových T-34/85. Ty opět byli  zbarveny sovětskou zelenou, ovšem pro přepravu do prahy dostaly na bok věže velké nápisy ČSR. Jedno vozidlo zřejmě dostalo nápis i přes část kruhového znaku.


Poválečná služba
Ke konci května 1945 dostaly všechny tanky T-34/85 nové označení. Tvořila jej kombinace písmen ČS a třímístné číslo. Před číselným označením byla na boku věže kokarda, u některých strojů byl na přední část věže namalován i znak útočné vozby. Toto označení se objevovalo na T-34/85 ještě  krátkou dobu po válce, ovšem v letech 1946-47 bylo zavedeno nové označení. To tvořila černá poznávací značka s bílým pětimístným číslem. Značka byla většinou umístěna nad střelištěm kulometu a na zádi korby, zřejmě vlevo nad kruhovým krytem převodovky.

Taktické označení tvořila bílá dvou až tříciferná čísla na věži. V průběhu 50.let se na T-34/85 objevovaly i malé rudé hvězdičky před číslem na věži. Při cvičeních se na tancích objevovaly i různé symboly (např. různobarevné pruhy). Zbarvení tanků tvořila výhradně barva khaki. Při zimních cvičeních byla doplňována bílou smývatelnou barvou.

Po zavedení nového označení vozidel ČSLA ke konci 50.let již nebyly na tanky umísťovány poznávací značky a označení tvořilo pouze bílé taktické číslo na věži. V první polovině 60.let byla technika ČSLA označena rovněž malou kokardou. Ta se od těsně poválečné lišila-nyní směřoval modrý klín dopředu. V této době se začaly československé T-34/85 zařazovat do mobilizačních záloh.

Dodávky a domácí výroba
K 51 strojům T-34/85 z výzbroje 1.čs.samostatné tank.brigády byly naši armádě dodány i během poválečného období i stroje ze SSSR:
V roce 1946 bylo dodáno 65 strojů, jež dopomohli konsolidovat výzbroj nově budovaných tankových jednotek.
V roce 1949 bylo dodáno dalších 114 kusů.
V roce 1950 bylo dodáno posledních 120 kusů tanku T-34/85.

Celkově tak československá armáda obdržela ze SSSR 350 strojů (ovšem některé zdroje dokládají až 366 strojů, (zřejmě ovšem toto číslo obsahuje i několik T-34/76, jež dorazily ve stejné době), většinou z různých továren se znaky válečné a těsně poválečné produkce. V roce 1949 bylo dohodnuto se SSSR uzavření smlouvy o licenční výrobě T-34/85 v ČSSR. Přitom byla už roku 1946 další výroba v SSSR zastavena, protože tento stroj nebyl již moderní. Následně byla do Československa dodána výrobní dokumentace z továrny číslo 183, jež dopomohla k přípravě produkce v ČKD Praha Sokolovo.

V konstrukční kanceláři ovšem se už jednalo o řadě změn, aby výroba odpovídala technologickým možnostem a zvyklostem. Samotná výroba byla zahájena až roku 1951, do té doby byly pouze montovány komplety z továren v SSSR.Jelikož ovšem produkce T-34/85 v SSSR byla zastavena, muselo jít o díly z válečné či těsně poválečné produkce z různých továren. Tím vznikly zajímavé kombinace věží, koreb či pojezdových kol a dalšího vybavení jako periskopy atd.

 

Zimní cvičení, T-34 od 13.tankové divize

První T-34/85 čistě československé produkce byl vyroben na přelomu roku 1951-1952 v ČKD. Ovšem produkci věží  odpočátku obstarávala slévárna Závodů J.V.Stalina v Martině (později ZTS Martin), kde se rozběhla další výrobní linka a později plně převzala výrobu československých T-34/85 a vozidel na jejich podvozku.

Celková produkce T-34/85 dosáhla do roku 1956 2580 vyrobených strojů (pozor-většina údajů se liší. Některé zdroje uvádí až 3185 strojů). Část výroby šla ovšem na export (Rumunsko, Bulharsko a po roce 1956 i do Egypta).

Největší počet T-34/85 ve výzbroji ČSLA dosáhl v roce 1956, kdy bylo ve výzbroji 1701 strojů. V roce 1967 bylo v naší armádě evidováno 1120 kusů T-34/85.
Od konce 50.let začaly být tanky T-34 nahrazovány T-54 a 55. Ovšem v pomocných a školních útvarech vydržely do konce 60.let. Po té byly převedeny do mobilizačních záloh a zde vydržely do 80.-90.let.

 

Tři stroje T-34/85 na vojenské přehlídce čs. armády,

25. výročí osvobození ČSR (9.května 1970)

Úpravy a speciality našich strojů
Je jasné že se naše produkční T-34 lišila od sovětské či produkční T-třicetčtverky z Polska. Ovšem oproti sovětské je to jednoznačně kvalitnější povrchové zpracování povrchu (zejména odlitky části věže) a charakteristický tvar výfuků.

Navíc se na našich Téčkách objevoval často bzučák pro komunikaci s pěchotou. Tvar věže vycházel z té, jež byla vyráběna v továrně 183, ovšem v naší produkci bylo jednoznačné posunutí velitelské věžičky směrem doleva. Tím se objevil menší výklenek pod velitelskou věžičkou.


V průběhu 50.let se na čelní pancíř vlevo od řidiče montovala německá světla Notek. Světlomety zůstaly ale na původní pozici-na boku korby. Později byli Noteky odstraněny a nahrazeny nočním světlometem. Ten byl umístěn na čelním pancíři se standartním světlometem s ochranným rámem (ovšem vyjímky se taky objevily).
Mnoho čs. T-34/85 mělo pod průlezem u řidiče instalovaný tzv. vlnolam. Na levém blatníku byly úchyty pro vyprošťovací kládu a díky závěsům na zádi bylo možno instalovat dýmovnice MDŠ, sudy s palivem a další.
Část produkce byla přizpůsobena i pro hluboké brodění, čili pro překonání toku do hloubky 3,5metrů (tanky byli lidově označovány jako Řeky).

Další změny bylo dosáhnuto v interiéru:
-montáž kompresoru pro plnění tlakových láhví nalevo od řidiče
-do systému pro chlazení a mazání byly montovány ohřívače
-nové filtry vzduchu BTI-3
-chladiče o objemu 107 litrů
-levá olejová nádrž byla nahrazena další palivovou nádrží
-instalace palivového čerpadla BNK-12 B
-instalace vstřikovacího čerpadla NK-1
-drobné změny u spojky


U československých tanků T-34/85 byla používána jak litá, tak lisovaná pojezdová kola. Ty byli navíc při různých opravách míchány, takže naše Téčka byla po vzhledové stránce dost pestrá. V závěru produkce ovšem byla častější litá kola s tzv. paprskovou výztuží.