Když 30.září 1938 byla podepsána představitely čtyř mocností v Evropě (Británie, Francie, Itálie a Německo) Mnichovská dohoda, řekli si sousední státy Československa jako Polsko a Maďarsko, že ,,Když Němci, tak i my´´. Už 2.listopadu 1938 Maďarsko zabralo více než
10 000 kilometrů čtverečných slovenského území. Když po tomto záboru si Maďaři usmysleli, že chtějí více, vyrazila maďarská armáda do útoku. V té době je dokázala ještě československá armáda zastavit. Nyní ovšem stál proti nepříteli mnohonárodností stát Československo rozpolcen a zmítající se na pokraji občanských nepokojů.
Nyní se proti maďarskému nepříteli mohl postavit pouze osamocený nově vzniklý Slovenský štát, jež sousedil na východních hranicích s autonomní oblastí Podkarpatská Rus. Na území Podkarpatské Rusy operovala ovšem československá 12.divize. Dýku do zad ovšem zasadilo velení této divize, když usoudilo, že další boj nemá smysl, když 15.března 1939 obsadila německá vojska území Čech a Moravy.
15. března 1939 je vyhlášena nezávislá republika Karpatská Ukrajina. Zvolený představitel Karpatské Ukrajiny Augustin Vološin posílá do Bukurešti telegram. V něm se dovolává použití rumunské armády, následné obsazení území Karpatské Ukrajiny a vyhlášení protektorátu pod vedením Rumunska. Na tento telegram však nebylo odpovězeno.
Generál Svátek, pod něhož velení se ocitaly jednotky československých oddílů, nařídil evakuaci , jež byla ztěžována útoky jak Maďarské armády a povstalců, tak i povstalců ukrajinské národnosti. Československé jednotky ustupují ve spěchu na území Slovenska, Polska a Rumunska. 17.března 1939 se zastavila útočící maďarská armáda na hranicích s Polskem.
16.března obsazují maďarská vojska město Chust. V následujících dnech (18.března) zaniká stát Karpatská Ukrajina. Boje vedené menšími oddíly Čechoslováků ovšem pokračují až do 21.března, kdy přechází poslední oddíl vojáků bránících Bočkov do Rumunska.
Maďarsko získalo nejvýchodnější část východního Slovenska stéměř 70 000 obyvateli, z nichž ale Maďaři tvořili jen menšinu (méně než 4000 osob), většina byla slovenské a rusínské národnosti.
ČSR Nepřítel
8000 vojáků 50 000 maďarských vojáků
500 příslušníků SOS 6000 maďarských teroristů
Menší množství ukrajinských teroristů
Ztráty
40 mrtvých 72 mrtvých
120 raněných 2 nezvěstní a 240 zraněných
Jiné odhady: Minimálně 200 mrtvých a několikset raněných
Letecká válka v době Malé vojny
Slovenské letectvo bylo po 15.březnu 1939 silně oslabeno hlavně odchodem vojáků a důstojníků české národnosti. V polovině března zde působilo pouze devět pilotů a tři důstojníci obou stíhacích letek.
Leteckou sílu na Slovensko tvořily čtyři letky. Celkově šlo o 40 strojů.
Těch 40 strojů ovšem je 20 stíhacích B-534, 15 průzkumných-bombardovacích Letov Š-328 a pět pozorovacích Ap-32. Ovšem počet a technický stav letadel ovšem odrazoval od přímých vzdušných soubojů a nabízel pouze podporu pozemních vojsk. Provokacím na hranicích s Rusí nedokázaly zabránit ani posily převelené do tohoto prostoru.
Již 16.března 1939 byly sestřeleny protiletadlovou palbou maďarských jednotek dvě Avie B.534. Další těžké ztráty následovaly 24.března kdy během 17 operačních vzletů byly sestřeleny dvě Avie B.534 a jeden Š-328. Tři slovenští letci byli zabiti.
Největšími protivníky se staly Fiaty CR-32 operující z letiště v Užhorodu. Těmito stroji byl napaden svaz tří B.534 a tří Š-328. Z tohoto střetnutí se stala jatka, když byly všechny tři Avie sestřeleny společně s jedním Š-328. Dva sestřelené fiaty nebyly uznány.
Malá vojna skončila na nátlak Německa příměřím a formálně 31.března 1939, kdy byla podepsána smlouva o maďarsko-slovenské hranici. Slovenské letecké ztráty za toto období jsou:
-devět B.534
-čtyři Š.328
1)Území obsazené Maďarském po listopadu 1938
2)Území připojené k Polsku
3)Území připojené k Německu
4)Území Slovenska po 14.3.1939
Pokračování v druhém díle:
SVZ vstupuje do světové války
Žádné komentáře:
Okomentovat