Dne 18. listopadu 1942 Spitfire VB registračního označení
EN830 NX-X od 131.perutě RAF byl nucen k nouzovému přistání na tuřínové pole na
ostrově Jersey v době německé okupace ostrova. Šťastným pilotem byl P / O (Sous Lt) Bernard Scheidhauer,
příslušník Svobodného francouzského letectva v rámci RAF. K nechtěnému přistání
na území nepřítele došlo v odpoledních hodinách, kdy Spitfire EN830 byl zasažen
flakem německé protiletadlové obrany na ostrově.
Scheidhauer byl zajat Němci a umístěn v zajateckém táboře.
Účastnil se útěku dne 24.března 1944, kdy on a 80 dalších důstojníků RAF uteklo
ze Stalag Luft 3. Ovšem byl opět zajat
společně s Sq. Ldr. Roger Bushell v Saarbrückenu. Oba byli po tzv.
Velkém útěku zastřeleni.
První pokus
Letadlo pro své malé poškození bylo opraveno, získal
německou kamufláž a označení a byl přesunut do výzkumných zařízení Luftwaffe v
Rechlinu. Zde byla z nejasných důvodů navržena výměna britského motoru Merlin
německým motorem používaných u letadel Bf-109 a Bf-110 - pístovým vidlicovým motorem Daimler-Benz DB
605. Již dříve zde byl testován další Spitfire s německým motorem, ovšem
projekt byl opuštěn.
Druhý pokus
Ovšem ukořistění EN830 opět myšlenku oživilo. Spitfire
byl poslán do Echterdingenu, jižně od Stuttgartu, kde Daimler-Benz provozuje
letové testovací středisko. Flugkapitän Willy Ellenreider a jeho zaměstnanci
byli zodpovědní za testování a zlepšení výkonů hlavně německých typů letounů,
jako Ju.52 s motorem DB 605 ve středové poloze; He.111, Hs.130, Bf.109 a 110, Ju.87 a Fi.167. Proto měl být Spitfire pro
tým výzvou.
Spitfire zde byl překamuflován do německých kamuflážních
vzorů - svrchu tmavě zelená a světle modré dole, s jasně žlutými plochami špic
křídel a velkými trámovými kříži. Volací kód CJ + ZY byl namalován na každé
straně. Spitfiru byly odebrány zbraně, rádio výbava byla nahrazena německou. Po
přeletu bylo rozhodnuto o výměně elektroniky v letadla, jelikož Luftwaffe
používala 24 voltový systém, zatímco Britové pouze 12 voltový.
Po odstranění motoru ze Spitfiru bylo zjištěno, že průměr
motorové kabiny je totožný s motorovou gondolí jako má Bf-110G. Do Spitfiru byl
namontován motor DB 605 A-1 (WK-Nr 00701990). Dokončovací práce se uskutečnily
v továrně Daimler-Benz Sindelfingen, v blízkosti střediska Echterdingenu. Zde
byl vybaven motorem z Bf-110G, vrtulí a kurburátorovými lopatkami z Bf-109G.
Tyto úpravy zapříčinily, že váha stroje dosáhla 2730 kg,
přičemž výzbroj a munice by stroji přidala dalších 300 kilogramů. Celková váha
plně vybaveného stroje by dosáhla 3030kg. Po pár týdnech (s nově žlutým nosem)
se vrátil do Echterdingenu.
Zde Flugkapitän Willy Ellenreider provedl první pokusný
let. Byl ohromen, že letadlo mělo mnohem lepší viditelnost a ovladatelnost na
zemi než Bf-109. Stoupání dosáhlo 21 metrů/sekundu. Hodně zřejmě zde udělalo i
nižší plošné zatížení britského draku letadla.
Parametry Spitfiru proti Bf-109:
-plocha křídla 21,46 m2/ 16,05 m²
-plošné zatížení 140,54 kg/m2/ 199,8 kg/m²
Spitfire s motorem DB 605 vs. Bf-109G a Spitfire Mk.V:
- ve výšce 3350
metrů byly rychlosti stejné s Bf-109G, výše dominoval upravený Spitfire
- lepší výkonnost
britského stroje s německým motorem oproti původní verzi britské i běžnému
německému protějšku
- stoupání až do
výšky 12700 m (o 1000 m více než Bf-109G a o 1475 m více než Spitfire Mk.V)
V Echterdingenu po zkouškách byl používán oficiálně jako
zkušební, v letových knihách ovšem oficiálně byl uzemněn. Naopak hodně
zkušebních pilotů s ním rádo létalo po své pracovní době. Cesta Spitfiru ovšem
skončila 14.srpna 1944, kdy Echterdingen bombardovaly letadla USAAF. Kromě
upraveného Spitfiru zde svůj konec našly i další pokusné typy - dvě Ju.52, tři
Bf.109G, Bf.109H V1, FW.190 V16 a Me.410.
Shořelé zbytky kuriózního Spitfiru byly definitivně
zničeny v továrně Klemm v Böblingenu.
Zdroje:
válka.cz
wikipedia.org
unrealaircraft.com
uk.politics.misc.narkive.com
Žádné komentáře:
Okomentovat